Adolf Born dělal Saturnina už dřív, ale jen pro zahraniční překladové verze, pro tu současnou českou, kterou vydává nakladatelství Šulc - Švarc, ale dodělal několik nových obrázků a speciálně vyvedl i název a jméno na obálce knihy.
Obálka Saturnina s ilustracemi Adolfa Borna
„S Jirotkou jsem se osobně znal, ne sice tak blízce jako třeba s Rudolfem Hrušínským, že bychom se každý týden vídali, ale potkávali jsme se. Jeho anglický styl humoru mi je dodnes velmi blízký,“ říká ilustrátor. Saturnina četl poprvé už na vysoké škole, během své ilustrátorské práce se k němu ještě mnohokrát vrátil.
Aby mohla kniha vyjít s jeho obrázky, musel ji totiž přečíst aspoň desetkrát. „Musím být pozorný, abych nenakreslil něco, co si moje fantazie přimyslela, ale odporuje to tomu, co je psáno. Třeba když je někde červená kabelka, musím zkrátka nakreslit červenou kabelku. Saturnin je na tohle ještě poměrně shovívavý, těžší jsou v tomhle ohledu pohádky,“ vysvětluje Adolf Born.
Jirotkův Milouš jak ho vidí Adolf Born
Při čtení mu vedle knihy vždycky leží papír a tužka, místa, která ho zaujmou, si ihned vypisuje, obvykle mu hned vytane na mysli i obrázek, který by tu kterou situaci mohl odilustrovat.
„Ze Saturnina je na ilustrování samozřejmě nejlepší Milouš, moc dobře se mi dělala i teta Kateřina. Oni jsou oba dva vývarem české povahy. My Češi máme spoustu drobných i větších vad, které jsou u těch dvou krásně vidět,“ popisuje ilustrátor. Saturnina má rád i proto, že postupně odhaluje lidské slabiny - třeba druhou tvář poklidného a váženého dědečka. „Zprvu vypadá vlídně, pak začne řádit jako černá ruka, to je báječné,“ uzavírá si výtvarník.
Jirotkův Saturnin s Bornovými ilustracemi vychází v pátek, ve středu ho Adolf Born pokřtí v pražském Luxoru.
Čtete rádi iDNES.cz? Podpořte nás svým hlasem v anketě Křišťálová lupa.
