Žena, nazývaná často také femme fatale francouzského bouřliváka Serge Gainsbourga, celý život dělila zájem mezi hudbu a film. V obou odvětvích vždy dokázala uplatnit především svůj obrovský šarm.
Jane Birkin se narodila v roce 1946 v Londýně a zažila jedno z jeho nejslavnějších období - takzvaný "swingující Londýn" 60. let vynesl na světlo řadu osobností, které poznamenaly světovou kulturu na desítky let dopředu.
Poprvé si ve filmu zahrála ve dvaceti letech v kultovní Antonioniho Zvětšenině. První hlavní ženskou roli dostala až o dva roky později ve francouzském Grimblatově milostném dramatu Slogan, při jehož natáčení se seznámila s francouzským skladatelem, zpěvákem a hercem Sergem Gainsbourgem.
Osudový vztah nejen rozvrátil hereččino dvouleté manželství s britským skladatelem Johnem Barrym (slavným autorem hudby k filmovým bondovkám), ale předurčil především další umělecké směřování Jane Birkin.
Její první vstup na hudební pole je dodnes patrně jejím nejznámějším počinem: duet s Gainsbourgem Je t´aime... moi non plus, jenž se potýkal s dobovou cenzurou, která nemohla přenést přes srdce "až příliš reálné" zpěvaččiny erotické vzdechy.
Serge Gainsbourg umělecky podporoval svou ženu Jane Birkin po celá 70. léta až do rozvodu v roce 1980. Kromě řady písní ze vztahu vzešla také dcera Charlotte Gainsbourg, dnes už také slavná herečka a zpěvačka.
Repertoár pražského koncertu Jane Birkin by se měl skládat z obsahu jejích tří posledních, vesměs mimořádně zajímavých alb. Na Arabesque (2002) spolupracovala, jak název napovídá, s arabskými hudebníky a pustila se tak na pole blížící se world music, do které přepracovala své starší písně převážně z Gainsbourgovy autorské dílny.
Následující album Rendez-vous (2004) je kolekcí duetů především s představiteli dnešní mladé hudební generace, například Brianem Molkem z kapely Placebo, Manu Chaem či Beth Gibbons ze skupiny Portishead, s Jane Birkin si zde ale zazpíval i její vrstevník Bryan Ferry.
Zatím poslední deska Fictions (2006) obsahuje mimo jiné písně Toma Waitse či Neila Younga a instrumentálně se na ní výrazně podílel Johnny Marr z někdejších The Smiths.
