Americká houslistka Sarah Changová je typickým příkladem hvězdy stvořené médii. Ve svých osmnácti letech se může pochlubit sedmi profilovými CD tituly, na nichž jsou jejím partnerem prestižní světové orchestry, několika cenami a koncertními vystoupeními ve všech významných kulturních centrech světa. K nim v neděli přibyla i Praha. Umělkyni korejského původu přivítalo zcela zaplněné Rudolfinum, jež se stalo svědkem holdu romantické hudbě. Volba orchestru a dirigenta byla šťastná - Pražská komorní filharmonie pod vedením Jiřího Bělohlávka byla sólistce vstřícnou, spolehlivou a kreativní oporou. Uvedením předehry Felixe Mendelssohna-Bartholdyho Pohádka o krásné Meluzíně navodil orchestr nejprve atmosféru harmonie a dobrého hraní. Dechová sóla (hoboj, flétna, klarinet) zněla od začátku lehce, dramatické části měly švih, lyrické pohodu. Jiří Bělohlávek pracoval se zvukem téměř jako s fyzicky hmatatelnou matérií v prostoru a instinktivně si v tom porozuměl s houslistkou, která v koncertech Maxe Brucha (Koncert č. 1 g moll, op. 26) a Richarda Strausse (Koncert d moll, op. 8) vzápětí dokázala, že je své pověsti hodna. Intonační a rytmická přesnost je pro ni pochopitelně samozřejmostí, stejně jako vyrovnanost v tvorbě tónu a dynamickém tvarování. Vnáší nicméně do hry i osobitost. Protože si během jediného večera troufla hned na dva poměrně náročné koncerty, bylo možné porovnávat: Sarah Changová k hudbě nepřistupuje jako k pouhé virtuózní exhibici (třebaže v obou koncertech je k ní příležitostí dost), nýbrž diferencuje. V Bruchovi si dovolila jít ve výrazu až na práh brutality a teprve ve třetí větě přidala trochu jemnosti. V souhře byla pozorná - když nehrála, nechávala k sobě hudbu vyzařovat přes dirigenta. Sólový part ve Straussově koncertu tlumočila jako individualističtější; prostor, s nímž aktivně pracovala, rozšiřovala v této skladbě směrem vzhůru (v Bruchovi si jej předávala s orchestrem). Své party přednesla zpaměti a ač ani v Bruchově, ani ve Straussově díle nejde tolik o život jako spíše o efekt, Sarah Changová jako o život hrála; Bělohlávkovo vedení jí v tom bylo chápavou oporou. Její radost po závěrečném akordu každé skladby dala jasný důkaz, že si je dobře vědoma svého umění, které ji pokaždé dovádí k vítězství. S týmž programem vystoupí v Praze ještě dnes večer.
|
Sarah Changová |
|
Pražská komorní filharmonie, dirigent Jiří Bělohlávek |
|
Dvořákova síň Rudolfina, Praha 17. ledna |
