Andrzej Sapkowski (1948) je polskou legendou fantastického žánru, proslavil ho pětisvazkový Zaklínač a husitská trilogie, jejíž poslední díl Lux Perpetua nedávno vyšel česky. Autor do Prahy přijel na pozvání pražského veletrhu Svět knihy a Polského institutu - a byl o něj mimořádný zájem, hlavně mezi mládeží.
Říká se, že kdybyste psal anglicky, jste druhý Tolkien...
Proč druhý - snad první?! Přirovnání k Tolkienovi, Ecovi nebo Hemingwayovi jsou samozřejmě příjemná, ale také ukazují, že jejich autoři ty knihy často ani pořádně nečetli a nedokážou rozlišit žánry.
Nevadí vám, že pro mnohé čtenáře zůstanete autorem jedné knihy - Zaklínače?
Nestěžuju si. Myslím, že je lepší být spojován se Zaklínačem, než nebýt spojován s ničím. Znamená to, že se Zaklínač v kultuře zabydlel a i lidé nepostižení fantastikou nemohou říct, že nevědí, kdo je Zaklínač a Sapkowski.
Na motivy knihy vznikl film, seriál, komiks i počítačová hra. Jak se vám ty verze líbí?
Nechci je moc rozebírat - jsem spisovatel, nikoli producent filmu či počítačových her. Ale z některých adaptací je poznat, zda dotyční mé knihy četli, či ne. (Počítačová hra se povedla, film propadl - pozn. red.)
Svůj nový cyklus jste pojednal o husitech. Čím vás zaujali?
Téma není v polské ani světové literatuře příliš známé a zpracované. A jde o poměrně významný okamžik evropských dějin: bez husitů by nebylo Luthera a nedokážu si představit, jak by bez nich vypadala Evropa. Chtěl jsem napsat historickou fantasy a hledal pro ni zajímavý rámec. Husitské války mě napadly samy od sebe.
Která část husitské trilogie je skutečná a která smyšlená?
Nechtěl jsem psát alternativní dějiny, jako že americkou občanskou válku vyhrál Jih namísto Severu. Poměr reality a fikce je u mne asi půl na půl. Všechna historická jména vycházejí z historických dokumentů, ty ale o lidech nic neříkají. Například o husitských hejtmanech jsou tam často jen zmínky- že existovali. Musel jsem tedy vymyslet zbytek: jak vypadali, jak se chovali, co si mysleli. Samozřejmě jsou tam i postavy zcela fiktivní.
Husitská trilogie se odehrává v nábožném středověku, ale vaši hrdinové jsou spíš pragmatici. Jak vnímáte víru ve fantasy literatuře?
Ve fantasy literatuře najdeme různé přístupy, často se v ní odráží víra autora. Tolkien byl hluboce věřící katolík a v jeho knihách je to poznat. Sauron a celý Mordor odkazují k padlému andělu Luciferovi, který nedokáže nic stvořit, jen ničí. Já se naproti tomu snažil o zcela světské prostředí. Jsou v něm svatyně a kněží, ale ti se zabývají každodenními věcmi, jako léčením či přerušováním těhotenství. Už jsem se proto octl v šuplíku světské fantasy, fantasy bez bohů. A někteří dokonce říkají, že je to fantasy bezbožná.
Zaklínač měl mít původně tři svazky, a nakonec jich je pět. Husity jste rovnou ohlásil za trilogii. Kdy napíšete jednosvazkovou knihu?
Máte důvěrné informace, Zaklínač měl mít skutečně tři svazky. Ale za vše může můj nakladatel, kvůli němuž jsem první díl utnul mnohem dříve, než jsem předpokládal. Neustále nade mnou přešlapoval a naléhal, jestli už neskončím tady a tady. Tak jsem nakonec souhlasil. Ale když jsem dílo "říznul" na jednom místě, nešlo napsat jen tři části: tak jsem knihu rozdělil na pět. Husitská trilogie má od začátku tři díly a hned jsem věděl, jak se budou jmenovat. Mé další dílo bude mít jen jeden svazek - ale není to matematika, prostě to tak plánuji.
Připravovaná kniha se prý má týkat první světové války. Kdy vyjde?
Knihy nejsou brambory, ty se vaří dvacet minut. Není to tak, že si sednu a napíšu. Může se stát, že nepřiletí múza, a nic se nedá dělat. Počkejte si.
V české fantastice se v 80. letech objevovaly politické jinotaje, ale vy jste psal čistou fantasy...
Nikdy jsem neměl pocit, že bych měl knihami zachraňovat svět či ničit komunistický režim. Ne že bych si nepřál, aby zmizel, ale spíš jsem si říkal, že to není moje práce.
Jak jste s psaním začal?
Nejprve jsem začal se studiem: znal jsem všechny knihy a měl jsem průpravu. Teprve, když jsem měl pocit, že o žánru něco vím, rozhodl jsem se, že přidám k řece svůj pramínek. Byl jsem přesvědčený, že neskončím na mělčinách žánru, ale že se jim vyhnu. Když jsem v 80. letech začínal psát, fantasy na knižním trhu téměř neexistovala. V Polsku to byly ojedinělé texty, v Československu nebyl ještě vydaný ani Tolkien. Když pak začaly moje knížky vycházet v češtině, docházelo k legračním situacím: v žebříčcích popularity časopisu Ikarie bylo mé jméno na prvním místě a na druhém byl Tolkien. Samozřejmě proto, že Tolkien vycházel poprvé téměř ve stejnou dobu. Paradoxně dnes podobná situace nastala v Anglii, kde teď vyšly moje povídky. Recenzenti tam tvrdí, že jsem čerpal z Lukjaněnka, který začal psát až deset let po mně - takže on čerpal ze mě.
Začátkem devadesátých let jste říkal, že byste se chtěl živit pouze psaním. Daří se vám to?
Ano, teď se mi to daří, ale není to lehké. Když někdo vydává první knížku, tak se z honoráře samozřejmě neuživí. Ale pokud vydáváte pravidelně, v určitém rytmu, tak to jde. Psaní je něco jiného než chodit do práce a brát pravidelnou výplatu. Někteří lidé se s tím sžívají obtížně, je třeba se na to naladit. Je to jednoduché: když píšu, budu mít peníze. Když nenapíšu nic, nebudu.
Každopádně v Polsku není celkově víc než deset spisovatelů, kteří by se uživili pouze psaním. A v oblasti fantastiky jsem to jenom já.
V rozhovorech jsem narazil na vaši zmínku o českém spisovateli Janu Drdovi. Jak jste se k němu dostal?
Jednou se mě kdosi ptal, co z české literatury mě jako člověka a jako spisovatele nejvíc ovlivnilo, a já upřímně odpověděl, že to byl Jaroslav Hašek a Jan Drda. Jejich psaní ve mě zanechalo stopu. Dokonce i dnes si dokážu na nějaké citace vzpomenout, osud Jana Drdy však neznám.
Před dvěma lety vám začaly vycházet knihy v anglickém nakladatelství Gollancz SF. Vycházejí tam vedle velikánů typu Pratchetta. Jak se vaše knihy v zahraničí prodávají?
To je bohužel tajemství nakladatelů a ti si ho nechávají pro sebe. Autor může podle honoráře matematicky vypočítat, kolik se přibližně prodalo výtisků. U knih na pokračování to můžete poznat podle toho, zda má nakladatel zájem o další díly. A to zatím má.
Jak jste spokojený s anglickým vydáním? Čtenářům se líbí příběh, ale kritizují překlad.
Primární zodpovědnost nese překladatel, i když moje překladatelka do angličtiny patří do kategorie těch, kteří se hodně ptají. Jelikož anglicky mluvím obstojně, snažím se jí v rámci svých možností poradit. Nicméně nejde o můj rodný jazyk, takže v tomto směru nemůžu být hlavní autoritou.
