Samuel Barber

Samuel Barber (1910 - 1981) patří mezi nejznámější americké hudební skladatele a zejména v polovině 20. století byla jeho hudba nejvíce ceněna a také provozována v Evropě i v Americe. Zcela odlišně od ostatních hudebních tvůrců, kteří dosáhli umělecké zralosti v období mezi světovými válkami, se Barber vyhnul všem experimentálním vývojovým pokusům a držel se programově svého stylu založeného na expresivní, lyrické melodii, tradičních hudebních formách a tonální řeči 19. století.

Teprve po roce 1940 se do jeho výrazového slovníku dostaly i modernější výrazové prostředky, zejména častější užívání prudkých disonancí, složitější rytmické struktury, tonální mnohoznačnost a dokonce i seriální kompoziční technika. 

Nejznámější Barberovou skladbou je beze sporu Adagio pro smyčce op. 11 z roku 1937. Původně pomalá věta ze smyčcového kvartetu b moll, kterou autor přepracoval na samostatný koncertní kus pro komorní orchestr a v roce 1967 ještě jednou na Agnus Dei pro smíšený sbor a varhany. Premiéru Adagia řídil 5. listopadu 1938 sám Arturo Toscanini, a to s přesvědčivým úspěchem.  

V komplexu Barberova uměleckého odkazu zaujímají významné místo písňové cykly, komponované s velkým porozuměním pro hlas, většinou na lyrické a nostalgické texty evropských (často keltských) básníků. Světovou proslulost však získala samostatná orchestrální píseň Knoxville, Summer of 1915 na text Jamese Ageeho. Báseň je vzpomínkou na dětství prožité v malém jižanském americkém městě a Barber ji zhudebnil tak, že ještě zdůraznil její emocionální náboj.