Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Samorost Josef Váchal mezi Bohem a Ďáblem

  9:52aktualizováno  9:52
V Litomyšli začala velkolepá výstava o samorostu Josefu Váchalovi, vizionáři, satanistovi a geniální postavě české kultury první poloviny 20. století.

Josef Váchal - Apoteóza spiritismu - olej z roku 21915 | foto: Smetanova Litomyšl

"Ani tak neškodí ženské jak pivo plzeňské," napsal v Krvavém románu  Josef Váchal (1884-1969). To mu však nebránilo přihnout si z tupláku, jak o tom svědčí fotografie stolní společnosti z hostince Na Sklípku v Litomyšli.

V tamějším zámeckém pivovaru se nyní kruh uzavírá: o víkendu začala rozsáhlá výstava nazvaná Mezi Bohem a Ďáblem, která představuje Váchalovu celoživotní tvorbu. Potrvá do 20. července a je součástí festivalu Smetanova Litomyšl.

Josef Váchal - Štěstí Podle kurátorky Rumjany Dačevy z pražského Památníku písemnictví, který vedle dalších muzeí, galerií a soukromníků poskytl své sbírky, jde o více než tři stovky exponátů. Od velkých olejů přes věnovací listy, kresby, akvarely a lepty, autorské knihy, štočky, vázy, oltáře a oltáříky a samozřejmě barevné dřevoryty.

S Litomyšlí Váchala spojil místní rodák, knihovník, tiskař a sběratel Josef Portman, který byl velkým obdivovatelem jeho díla. Ač neměl příliš peněz, roku 1920 Váchalovi směle navrhl, zda by mu nevyzdobil dům.

A Váchal během čtyř let proměnil dvě místnosti Portmanova domku na Záhradi ve fascinující artefakt pokrytý divokými fantaziemi od stěn až po strop včetně vyřezávaného a polychromovaného nábytku (postel, potravinová a knihovní skříň, stůl s židlemi...). Je plný ďáblů, skřetů, strašidel a podobných příšer a celkem zabírá plochu devadesáti metrů čtverečních.

Josef Váchal - Pošumavský motivV Krvavém románu pak Váchal udělal ze zaníceného sběratele - k jeho zlosti - šetřivého hraběte Portmona, z Litomyšle okresní město L. a dům označil za Portmoneum.

Právě v Portmoneu, které počátkem 90. let uchránil před hrozící zkázou majitel nakladatelství Paseka Ladislav Horáček a zpřístupnil ho veřejnosti jako Váchalovo muzeum, pokračuje zmíněná litomyšlská expozice. Jak se dá předpokládat, zaměřila se na komplikovaný vztah Portmana a Váchala, který prošel řadou rozmíšek a skončil roku 1927.

Název výstavy Mezi Bohem a Ďáblem odkazuje k podstatě Váchalova díla, těkajícího mezi náboženským zanícením a okultismem, mezi mystériem víry a hrůznými přízraky a běsy. Od dětství ho pronásledovaly úzkosti, strachy a noční můry, jeho deníky prostupují záznamy tíživých snů, třeba o dvou velkých zmijích.

Sám to roku 1930 popsal takto: "... a na sobě to jasně vidím, že jsme z těch posledních dlouhého rodu blouznících, mysticismem nasáklých duší, výhonků, na kterých mrskají oba dva velicí: Bůh i Ďábel."

Josef Váchal na snímku Dagmar HochovéS mystikou Váchalovy tvorby působivě souzní prostory bývalého zámeckého pivovaru, na začátku tohoto tisíciletí zrekonstruované architektem Josefem Pleskotem. Návštěvník stoupá vzhůru k podkroví, obklopen dřevěnými trámy a Váchalovými démonickými dřevoryty. Pod ním se odehrává lidské hemžení, nad ním se vznáší Váchalovy černobílé fotografické portréty pořízené Dagmar Hochovou.

Ve vrásčité umělcově tváři se stále odráží samorostlá, umanutá povaha a zároveň groteskní úšklebek, typický i pro jeho nejtragičtější výjevy. Úplně nejvýš, takřka pod stropem, se na projekčním plátně odvíjí dokument o Váchalovi - jen je na něj kvůli hře umělých i přirozených světel hůře vidět.

I když si Váchalovo kulaté výročí budeme připomínat až příští rok, lze už letošek označit za váchalovský. Nakladatelství Paseka (nazvané podle jedné z Váchalových postav) reprintovalo jeho vrcholné dílo Šumava umírající a romantická, nyní vydalo faksimile pozapomenutého souboru Tři písně Antonína Koniáše, který Váchal pořídil technikou perokresby a akvarelu v jediném exempláři. A aby toho nebylo málo, na vernisáž výstavy přijel sbor velvyslanců. A pak že "trucovitý Váchal zůstane pro svou neodvislost cizině neznám!" jak autor za svého života hudral.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Z výstavy Zuzany Mináčové Jak to bylo za komunismu
OBRAZEM: Za mír a socialismus. Snímky připomínají, jak to bylo za komunismu

Očima fotografky Zuzany Mináčové diváci nejčastěji spatřují světové filmové hvězdy, mj. Roberta de Nira, Michaela Douglase nebo Sharon Stone. Téma výstavy Jak...  celý článek

Roman Franta: Masový běh (2016-2017)
OBRAZEM: Skol! Jizerská padesátka slaví, umělci se jí nechali inspirovat

Jedna z nejvýznamnějších zimních sportovních událostí v Česku, Jizerská padesátka, slaví letos padesátý ročník. Také k té příležitosti jsou od soboty až do 17....  celý článek

Výstava Zákon cesty čínského umělce Aj Wej-weje v pražské Národní galerii (16....
Výstavy Richtera a Skály hlásí 100 tisíc návštěvníků. Aj Wej-wej má 30

Výstavám Gerharda Richtera a Františka Skály se nadmíru daří, hlásí pražská Národní galerie. Dohromady je vidělo už téměř sto tisíc návštěvníků. Aby výstavy...  celý článek

Rodičovská v životopisu: Patří tam, nebo ne?
Rodičovská v životopisu: Patří tam, nebo ne?

Sehnat práci s dítětem se dá, jen se na to musí správně.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.