Jak se stane, že takhle mladý a prakticky začínající umělec, jako jsi ty,
dostane šanci vystavovat v italském Urbinu?
Dostal jsem se k tomu díky Pierrovi di Todaro, což je jeden italský
aktivista, který momentálně působí v Praze a organizuje tu různé akce jako byly například cesty do Sarajeva, kde uspořádal výtvarné dílny pro mláděž doprovázené party s mezinárodní účastí Djs. Mimo to dává dohromady virtuální galerii a oslovil za tímto účelem několik mladých perspektivních a dobře vypadajících umělců - celý projekt se nazývá Circle@rt.
A mezi umělci patřícími k CIRCLE@RT jsi i ty?
Ano, já mám to štěstí, že k nim patřím.
Výstava v Urbinu je pro tebe určitě důležitá prezentace, jak jsi vybíral
práce na výstavu?
Omezujícím faktorem byly především rozměry, takže jsem tam nemohl poslat své
největší obrazy a těch malých zase tak moc nemám. Z těch několika pláten, a
nejen pláten, protože s oblibou maluji například na perforovaném sololitu,
jsem pochopitelně vybral ty, o kterých jsem se domníval, že zaujmou. Porotu samozřejmě.
Maluješ stále větší formáty. Je to proto, že se cítíš jako malíř
jistější?
Čím více maluju, je mi jasnější, že mi velké formáty více vyhovují. Nemyslím si ani, že by to mělo co dělat s jistotou, technickou náročností či kvalitou – mistrovské dílo může být pět krát pět centimetrů a úplná sračka obraz přes celou stěnu. A jistě i naopak. Při velkém formátu se ale můžu více rozmáchnout a nepřipadám si tolik svázaný hranicemi plátna.
Když uvážíme tvůj dosud velmi krátký umělecký vývoj, zdá se, že se čím
dál tím více orientuješ na abstraktní malbu, proč? Mám na mysli fakt, že v tvých starších dílech člověk nalezne objekty nebo tvary, které zná z běžného života, které jsou dostupné vnímání průměrného člověka.
Já jsem nikdy nemaloval třeba zátiší nebo něco, co by bylo vyloženě realistické a všechno, co dělám, si myslím, že do určité míry abstraktní je. Je ale fakt, že se mi tam něco občas propašuje, na co je možné ukázat prstem a říct: Hele, to je ... , já nevím co, v tom ovšem není žádný program.
Jak se ti tedy do abstraktního obrazu takové konkrétnosti propašovávají,
opakují se některá témata a víš, kde se v tobě berou?
V žádném případě to nemá být nějaký symbol. Nesnažím se tím něco říct. (Smích)
To je zvláštní, protože většina výtvarníků tvoří proto, aby něco sdělila.
Pracuješ tedy sám pro sebe?
Samozřejmě se chci asi vyslovit, ale nesnažím se úmyslně o nějaká sdělení, přestože se tam asi všechno nějakým způsobem odráží. Já kolikrát začínám obraz a ani nevím, jak nakonec bude vypadat. Počáteční představa se může nakonec naprosto změnit. Některá plátna by pod roentgenem odhalila překvapující počet vrstev balakrylových nánosů. Opakují se i některá témata.
Která?
Třeba nějaké tvary, o kterých ani nevím, v čem mají původ. Vždycky se mi tam nějak dostanou.
Živíš se malováním, nebo takhle: může se vůbec mladý umělec v České
republice uživit malováním ?
V současné době se malováním neživím. Asi se to dá, ale mně to teď nějak
nejde. Dělal jsem i věci pro někoho na určité téma a dostal za to posléze zaplaceno. (Tuším, že se tomu v odborných kruzích říká zakázka.) Když jsem byl v Americe v Seattlu, tak jsem se tam jednu chvíli malováním i živil. Byl to asi dva měsíce můj jediný zdroj příjmu, to je fakt. Měl jsem i možnost malovat hodně pro sebe a uspořádal jsem tam i malou výstavu, na níž jsem pár obrazů prodal.
Život zdejšího malíře je tedy těžší?
Je to rozdíl. Myslím, že v Americe je normální, když si člověk udělá
výstavu třeba někde v kavárně. Jedna moje kamarádka vystavovala v krámku s erotickými pomůckami a zároveň udělala obal na album Home Alive, kde měli skladby třeba Pearl Jam. Tady se to ale snad už taky dá dělat. V Americe to nikdo nebere tak seriózně jako tady, je tam spousta lidí, co něco dělají a k tomu mají normální práci. To je jako s těma herečkama, co zatím pracují jako číšnice ve Wendy´s.
Myslíš si, že tady je umělec hodně závislý na kriticích, že si ho nejdříve
musí někdo z renomovaných kritiků všimnout, aby vůbec prorazil do větší
galerie?
Všude asi třeba trochu záleží na kontaktech, ale to je těžko říct. O žádném kritikovi bohužel nic nevím.
Od kdy se vůbec malování věnuješ intenzivně? Předpokládám, že máš nějakou
výtvarnou školu?
Na pedagogické fakultě jsem kdysi studoval mimo jiné obor výtvarná výchova.
Školu jsem nedokončil, protože jsem například chtěl pořád někam cestovat. A taky mě to moc nebavilo, jestli si dobře vzpomínám.
Snažil jsi se někdy dostat na Akademii výtvarných umění?
Ano, je to už ale dost let, když se nyní podívám kritickým okem na věci, s kterými jsem tam lezl, divím se, že se se mnou tehdy vůbec někdo bavil.
Takže role samorostu ti vyhovuje?
Samorost je snad poněkud silné slovo. A nevyhovuje mi vůbec nic.
 Malíř Jan Blažíček |
 Poslední dobrodružství |
 Přísně důvěrné ( udělej si sám) |
 Teď už je to moje |
 Toreadorovy mokré sny |
 Zátiší s nějakými citróny |
 Žena jiného muže |
 Žena jiného muže |
