Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Je Sama. Poslední vzkaz Luby Skořepové má nápad i sílu

  10:55aktualizováno  10:55
Film, který dvaadevadesátiletá Luba Skořepová chtěla točit jako svůj poslední vzkaz, jde do kin rok po její smrti. Navíc jej uvedou i divadla, kam se nevšední snímek Sama hodí ještě lépe.

Luba Skořepová ve svém posledním snímku Sama (2017) | foto: Media Offline

Má totiž nápad, jímž se od obvyklých medailonků liší. Vypadá jako dokumentární portrét, přitom je však poslední „hranou“ rolí Luby Skořepové, dokonce hlavní rolí v monodramatu, kde představuje samu sebe: osamělou herečku, kterou najednou nikdo nepotřebuje. Ale také nespočet jiných seniorů, odkázaných na samotu; rozdíl je v tom, že Skořepová o pozornost okolí bojuje a ještě (se) baví.

Fotogalerie

Příběh Sama nezapře, že je režijním debutem Otakara Faifra, dosud spjatého s divadlem. Ale díky půdorysu bytu plného uprášených relikvií slávy, který žena už neopouští, a pozornosti se dožaduje vesměs telefonem, se inscenační limity stávají spíš výhodou a zdrojem humoru. Urputnost, s níž se chce vrátit na jeviště, dává herečce možnost, aby v telefonních hovorech střídala úlisnost, mazlivost, vemlouvavost, neodbytnost, citové vydírání. Aby bombardovala dramaturgy – „Máte nějaký nový texty?“, ředitele i režiséra. Aby kolegyni, se kterou zkouší, lichotila „Hezky to děláš“, načež si soukromě uleví: „Baba jedna! Je to mrcha, průměrná, já jsem lepší!“

Z textu, který Skořepová jakoby studuje a opakuje v různých intonacích, utkví přiléhavá věta: „Komu to máme vlastně říct, když tu nikdo není?“ Podobný stesk čiší z reportážně nasnímaného, ryze domáckého portrétu bezdětné ženy, která chce zpátky svou milovanou práci, neboť „mně to ještě nejde umřít“.

Byt jako jeviště

Jako kdyby Skořepové pomohlo, že byť vypráví o sobě, je vlastně stále „v roli“, pustila si kameru hodně blízko k tělu. Třebaže se situace zjevně aranžovaly, působí autenticky, ať marně hledá hřeben, který prý ztratila už před lety, při líčení vybírá „správné barvy pro tenhle věk“, cvičí, probírá se z dřímoty nebo těká mezi nepořádkem své domácnosti, ztěžka kleká a vstává při vytírání podlahy, kuchtí na plynu podivné směsi a při mytí nádobí objeví, že na dně hrnce ještě něco zbylo – „Jéžiš, to je brouk“.

Hereččina cílevědomost spolu se zdravým dryáčnictvím činí snímek docela napínavým, její bohaté archivní materiály zase objevitelským. Prolnutí podobných póz tehdy a nyní přinášejí nemilosrdnost stáří v křiklavém barevném kontrastu vůči blaženému černobílému mládí v plavkách (i bez).

„Nevím, jestli je to dar, být tady tak dlouho,“ uvažuje v poraženeckých chvílích, načež se znovu vrhá po telefonu. „Komu bych ještě tak zavolala,“ stará se, zda už jsou lístky v prodeji, zda mají kritici pozvánky, zda přijde aspoň na chvíli šéf, kterému kdysi pomohla ke kariéře – a jestli to celé vlastně vyjde. „Radši bych slyšela jasné Ne než to dnešní vykrucování,“ zlobí se.

Jako malá Skořepová snila o tom, že je na světě úplně sama a může si dělat, co chce. Nyní sama je, ale touží být potřebná, ne zbytečná. A díky hereččině projevu tu naléhavost divák pociťuje, přestože chvílemi neví, jestli se jejím výlevům spíše smát, nebo se o ni bát, když bojuje s plynovým podpalovačem nebo ucpaným odtokem.

Sama

Česko, 2017, 64 min

Režie: Otakar Faifr

Scénář:

Hudba: Jana Kirschner, Lumír Hrma

Hrají: Luba Skořepová

Hodnocení­: 75 %

V posledních minutách se snímek Sama dopouští trochu vyumělkované lyrizace z jiného světa, ale pointa je už zase čistá. Paradoxně by se dalo říci, že představitelka rázovitých bylinkářek, pohádkových babiček a domovnických epizodních figurek si až krátce před svou smrtí dopřála opravdu velkou úlohu – byť v malém filmu, na malé ploše a s omezeným dosahem, který zřejmě rozšíří až televizní uvedení.

Luba Skořepová chtěla tenhle film natočit, aby upozornila na samotu stáří, stojí v závěrečných titulcích filmu. Což je samozřejmě hodné ocenění.

Ale že do svého posledního osobního poselství vložila více síly, energie a sršatého humoru než sentimentálního vzpomínání, to se cení dvojnásob.




Nejčtenější

Nečekaně zemřela Dolores O'Riordanová, nezaměnitelný hlas Cranberries

Zpěvačka Dolores O'Riordanová na pražském koncertu kapely The Cranberries

Hlavní tvář irské skupiny Cranberries Dolores O'Riordanová náhle zemřela ve věku 46 let. Zpěvačku našli v hotelovém...

PRVNÍ DOJMY: Pat a Mat, Vetchý a Donutil. A konec rudých iluzí

Hrdinové filmu Můj strýček Archimedes

Ač točí v obou zemích, tvrdí, že do rodného Řecka jezdí žít, kdežto do své druhé vlasti, do Česka, spíš pracovat. I...



Tragicky zesnulému herci Jakubu Zedníčkovi aplaudoval ve stoje plný sál

S hercem Jakubem Zedníčkem, který tragicky zemřel při dopravní nehodě, se do...

Rodina, přátelé a kolegové se ve čtvrtek přišli do Městského divadla Brno rozloučit s mladým hercem Jakubem Zedníčkem,...

Zemřel hudební publicista Vojtěch Lindaur. Do Prahy tajně přivezl Nico

Hudební publicista Vojtěch Lindaur na snímku z roku 2011

Ve věku šedesáti let po dlouhé nemoci zemřel hudební publicista Vojtěch Lindaur. V říjnu 1985 do Československa tajně...

RECENZE: Rapl, Pustina a teď Vzteklina. Tohle opět není idylická série

Johana Matoušková a Kryštof Hádek v seriálu Vzteklina

Takřka hororovým masakrem při noční pitce v lovecké chatě začne na ČT 1 šestidílná Vzteklina. Krimi ze Šumavy má...

Další z rubriky

RECENZE: Nejen morbidním humorem oslní Tři billboardy kousek za Ebbingem

Frances McDormandová ve filmu Tři billboardy kousek za Ebbingem

Vítěz Zlatých glóbů je opravdu velmi dobrý film, ale jak napsali ve Variety, k mistrovskému dílu má daleko. Navíc Tři...

Přijede Hra o trůny naživo. Máme draky i oheň, slibuje autor hudby

Dráček krátce po vylíhnutí (konec 1. série seriálu Hra o trůny)

S filmovou či seriálovou hudbou hranou živě jako by se roztrhl pytel. Loni se u nás zastavil Ennio Morricone i Hans...

RECENZE: Na pět let od důchodu se pere obstojně. Neeson řádí ve vlaku

Liam Neeson ve filmu Cizinec ve vlaku

Ve filmu Non-Stop odhaloval Liam Neeson vraždícího vyděrače v letadle, nyní v Cizinci ve vlaku dělá prakticky totéž a...

Najdete na iDNES.cz