RECENZE: Salome ve Státní opeře netančí. Praštila by se o ledničku

Národní divadlo uvedlo jako další premiéru Straussovu Salome. Angažovalo polského režiséra, který ale operu utopil ve tmě. Doslova i přeneseně.

Scéna z inscenace Salome ve Státní opeře | foto: Ilona Sochorová

Koprodukční inscenaci s varšavským Velkým divadlem vytvořil Mariusz Treliński, který ale fakticky nerežíroval danou operu, nýbrž se pokoušel stvořit vlastní. Dokonce napsal do programu její obsah. V jeho verzi byla v dětství Salome zneužívaná otčímem Herodem a chce se mu pomstít. Děj je přenesen do rodinného obýváku a kuchyně.

V Salome je jistě hodně morbidnosti a perverze, je v ní i střet různých principů, ale na předchozí násilí vůči Salome není v textu žádná narážka, spíš naopak. Jakkoli jde o závažné téma, vhodné snad pro soudobou operu, Strauss ho nezpracovává.

Richard Strauss: Salome

35 %

Dirigent Heiko Mathias Förster

Režie Mariusz Treliński

Státní opera, premiéra 23.října 2014

Jsou jistě režijní koncepce, které myšlenkovou silou a fantazií nesrovnalosti překonají, ale jsou vzácné a tato k nim nepatří. Střety s libretem, které přirozeně zůstává původní, včetně biblických odkazů, jsou komické. Polonahý Herodes v županu u kuchyňské linky je oslovován jako tetrarcha, sluha jako kapitán stráže. Když Herodes říká pojďme dovnitř (z terasy paláce), tak už uvnitř jsou.

Když má do děje vstoupit skupinka hádajících se Židů, tak režisérovi nezbývá, než ji posadit ke kuchyňskému stolu. A tak dále. Navíc je všechno utopené ve tmě, v níž lze těžko něco rozeznat, maximálně červenou kuchyni s osvíceným vnitřkem ledničky.

Pantomima, která nahrazuje tanec sedmi závojů a má objasňovat příčiny jednání Salome, jenom zvětšuje chaos. Ale aspoň Salome neriskuje, že se při extatickém tanci praští o lednici...

Nemají co říct

Zavřít oči a jenom poslouchat také příliš nejde. Dirigent Heiko Mathias Förster sice odvedl s orchestrem kus práce, snažil se rozehrát Straussovy barvy a melodické linie, ale na přirozené intenzitě výrazu by ještě musel pracovat.

Sopranistka Gun-Brit Barkminová by postavě Salome odpovídala zjevem i typem hlasu, lehkým, téměř dívčím sopránem, kdyby ovšem nezněl unaveně, málo průrazně a nepostrádal expresivní vrcholy. Tomasz Konieczny duje part proroka Jochanaana z orchestřiště, což přirozenému projevu příliš neprospívá. Jacek Laszczkowski Heroda zpívá prostě nahlas, ale fakticky bez jediného skutečně vysloveného slova. Ani Zbigniew Malak jako Narraboth a Veronika Hajnová jako Herodias nevnášejí nic osobitého do inscenace, v níž nikdo vlastně nemá co říct. Existuje pouze v režisérově fantazii, nikoli na jevišti.

.