Mezinárodně úspěšná česká sopranistka vystřídala hvězdnou Christine Schäferovou v roli pážete Cherubína – a vedla si skvěle. Zamilovaný mladíček byl v jejím podání herecky i vokálně nesmírně pravdivý, rozkošný a jímavý.
Ostatně pravdivost, oproštění od komického balastu a důraz na psychologické a erotické motivace postav jsou hlavní znaky inscenace Clause Gutha, odehrávající se na schodišti noblesního domu.
Svým jemným, zevrubným herectvím a krásným, pružným hlasem v ní vynikl i barytonista Gerald Finley coby hrabě Almaviva. Po boku měl hlasově poněkud přepjatou hraběnku Dorotheu Röschmannovou, elegantního obrýleného Figara v podání Luky Pisaroniho a další, vesměs solidní zpěváky.
V háklivé pozici se ocitl dirigent Daniel Harding, pokud chtěl uspět po loňském premiérovém nastudování proslulého Nikolause Harnoncourta, který přišel s extrémním, přitom bravurně vyváženým a zvládnutým tempovým plánem. Harding zjevně nechtěl úplně vybočit z pomalých temp a prodlev, nicméně oné kontrastnosti a proměnlivosti s Vídeňskými filharmoniky nedocílil.
Na rozdíl od populární Figarovy svatby se opera Armida od Josepha Haydna ve světě téměř neuvádí. Nakonec však právě její inscenace byla velkým překvapením.
Z mnoha zpracování druhdy oblíbeného příběhu z křižáckých válek, v němž orientální čarodějka Armida svede křesťanského rytíře Rinalda, patří to Haydnovo k nejméně dramatickým. Svádění se u něj odehraje před začátkem opery, „děj“ je v podstatě sledem árií a recitativů, v nichž Rinaldo řeší dilema, zda Armidu opustit, či nikoli.
Tyto slabiny překlenul – ve světě velmi ceněný – německý režisér Christof Loy smysluplnou, nijak násilnou aktualizací. Na široké jeviště Felsenreitschule nechal postavit minimalistickou instalaci složenou ze tří stěn, z nichž jedna byla zešikmená.
Bleskovou rychlostí po ní vybíhaly a dozadu seskakovaly „armády“, které připomínaly spíše současné extrémní sportovce s přilbami. Pochodové motivy z opery, kterou s velkým švihem interpretoval orchestr Mozartea řízený Ivorem Boltonem, vyhrával „do boje“ pouliční tlampač na scéně.
V těchto dekoracích se bravurně pohyboval ansámbl v čele s vycházející hvězdou, sopranistkou Anette Daschovou, a tenoristou Michaelem Schadem, ale také s novým objevem, sopranistkou jiskřivého a průrazného hlasu Mojce Erdmanovou.
Precizně vypracované akce vnesly do nadčasové látky o konfliktu smyslů a rozumu na válečném pozadí neutuchající napětí. Takto lze operu pojmout moderně, střízlivě, a přesto efektně.
W. A. Mozart: Figarova svatba
Dirigent Daniel Harding, režie Claus Guth. Haus für Mozart, 17.srpna.
Hodnocení MF DNES: 70 %
Joseph Haydn: Armida
Dirigent Ivor Bolton, režie Christof Loy. Felsenreitschule, 18.srpna
Hodnocení MF DNES: 70 %
