Sabinky jako dárek pro Lipského

Vždycky mu prý svěřovali role kmetů, dokonce jeho první úlohou na prknech ochotnického divadla ve dvanácti letech byl Děd Vševěd. Dnes se již herec Lubomír Lipský zralým mužům nebrání: profesora Karpíška ve hře Únos Sabinek si zahraje dokonce již počtvrté - a pořád s chutí. Hudební komedii Franze a Paula von Schönthan v úpravě Juliana Tuwima Únos Sabinek uvádí Divadlo ABC dnes v premiéře jako dárek k Lipského osmdesátinám.

„Je to takový danajský dar,“ upřesnil s nadsázkou Lubomír Lipský. S režisérem inscenace Jiřím Fréharem se občas hádali o pojetí humoru a vždy nakonec zjistili, že ani jeden z nich nemá pravdu.

„Pan Lipský je něžný komediant, klaun, ze kterého by měl radost sám Fellini,“ vysekl Fréhar herci poklonu. „Při zkoušení nás pronásledovaly nemoci, ale to nikdy nesouviselo s panem Lipským. Ten přišel jako dokonalý profesionál vždy v čas, zdravý, perfektně připravený a vstřícný nápadům,“ dodal.

Přestože název komedie svádí k představě, že jde o zpracování mytologického námětu, Únos Sabinek je veselohra z prostředí maloměsta. Hlavním hrdinou je profesor dějepisu a latiník Pavel Karpíšek, který kdysi v mládí a tajně napsal hru z římských dějin - Únos Sabinek.

Když se v městečku objeví divadelní společnost a hodlá jeho studentskou práci inscenovat, starý pán je radostí bez sebe, z úctyhodného profesora se pokouší proměnit ve lva salonů, a přitom ještě všechno zatajit před přísnou manželkou. Zdrojem humoru je také putující bankovka v hodnotě pěti set korun, kterou si postavy neustále prohazují a navzájem půjčují.

Režisér Fréhar se do komedie zamiloval. „Hru jsem znal jen z vyprávění. A také jsem si původně myslel, že je úplně o něčem jiném,“ řekl. Únos Sabinek v přepisu polského satirika Juliana Tuwima, který hře dodal hudební kabát a propracoval motivy, znovu objevil pro české divadlo režisér Ota Ornest. Hudbu na motivy starých oper a operet upravil Josef Smetana a Ornest napsal k melodiím texty.

Navíc dodal hře domácí kolorit a přesadil příběh profesora, jeho rodiny a kočovné společnosti do typického českého městečka Brodu. V Ornestově úpravě se „Sabinky“ objevují na domácích scénách dodnes; v Městských divadlech pražských je nasadili již potřetí. „Zdálo by se, že když budu hrát Karpíška po tolikáté, nemusím se nic učit. Jenže každý režisér různě upravuje, škrtá a přehazuje slovosled, a já přitom stále nosím v hlavě text z prvního nastudování v roce 1957 v režii Bedřicha Vrbenského,“ podotýká k tomu Lipský.

Nové uvedení komedie plánoval původně s Otou Ornestem. „Jednou jsme si kdesi v klubu po jakési neúspěšné premiéře stýskali na hry i repertoár a vzpomínali na společná léta v Městských divadlech pražských. Došli jsme k tomu, že oba budeme slavit významné životní jubileum - on devadesátiny, já osmdesátiny. Ota přišel s nápadem uvést znovu Únos Sabinek. Premiéry se bohužel nedožil,“ vzpomíná Lipský. Ota Ornest zemřel loni v srpnu. Únos Sabinek je tak poctou nejen Lubomíru Lipskému, ale i legendárnímu režisérovi, který vdechl hře nový život.

Vedle Lubomíra Lipského se na jevišti objeví například Jana Drbohlavová, Veronika Gajerová, Lucie Pernetová, Hana Doulová, Dalibor Gondík nebo Otakar Brousek ml.

Lubomír Lipský: Až přestanu hrát, přestane všechno

Lubomír Lipský se dnes již počtvrté stane profesorem Karpíškem v Únosu Sabinek. Role ho prý ani po stovkách repríz neomrzela.

Může vás hra ještě něčím překvapit?
Každá hra může překvapit, v dobrém i špatném. Stává se, že od ní hodně očekáváte a publikum ji nepřijme. Nebo zkoušíte průměrný kus, říkáte si, to bude průšvih, a diváci z něj udělají hit sezony. Dám příklad - s Ivanem Weissem jsem nastudoval Charleyovu tetu, jako druhou současnou inscenaci v MDP zkoušeli Mrožka. Říkal jsem si, zase mi přišili frašku, a já přitom toužím po intelektuálském humoru. No a tetu jsem hrál nejméně pětsetkrát, zatímco Mrožek udělal asi dvacet repríz.

Co byl pro vás čerstvý motiv v Únosu Sabinek?
Nové impulzy pocházejí od režiséra. Jiří Fréhar přinesl jiný názor. Někdy jsem protestoval, jindy mě přesvědčil. Podle mě je to znamenitá hra, která své kvality dokázala už tím, že přežila jako nejlepší frašky od Scribea nebo Feydeaua.

Profesor Karpíšek je vzdělanec, latiník. Právě na chybách v latině je postavena řada vtipů. Nebojíte se, že tomu publikum neporozumí?
Je to handicap hry. To mělo velký účinek na starší ročníky, které prošly klasickým vzděláním. Latinu a školské reálie jsme museli potlačit.

A nenudí vás už Karpíšek?
Ne, protože jsem si teď od něj deset let oddechl.

Karpíšek je seriózní pán, který se najednou zblázní do divadla. Vzpomenete si, kdy se to přihodilo vám?
Strašně dávno. Do prken, která znamenají okres, jsme se zbláznili s celou partou pelhřimovských ochotníků včetně bráchy či Otomara Krejči. Mám radost, že je u nás stále hodně ochotnických spolků. Když přijedu hrát někam ven, hned poznám, jestli tam mají ochotníky. Když ano, přijdou lidé do divadla ve svátečním.

Co vás ještě v osmdesáti letech, kdy byste mohl jen sbírat ceny, drží u divadla?
Je důležité nepřestat. Obávám se, že jak jednou přestanu hrát, tak přestane všechno. Je mi v divadle příjemně, jsou tu mladí kolegové. Člověk mého věku potřebuje, aby ho mladá generace omlazovala.

Herec Lubomír Lipský