Je to bohatá žeň: více než sto padesát textů různých tvarů, na různá témata – a také různých kvalit.
Radek Malý svou tvorbou pro "dospělé" opakovaně dokázal, že vysoká kultura formy mu nečiní žádný problém. To je zřejmé i z jeho nynějšího titulu: básník si jednou vezme k ruce čtyřverší, jindy sonet, do třetice hádanku, vizuální hříčku nebo drobnou prózu.
Zvládne zrýmovat dny v týdnu a měsíce v roce, písmena abecedy, vyjmenovaná slova, prsty na ruce – a nakonec i rýmu.
A je v tom dojemně staromilský: před aktuálními civilizačními výmysly a městskými kulisami dává přednost živé a svobodné přírodě; jeho hravosti, humoru a fantazii vyhovují nejvíce obyvatelé zvířecí a rostlinné říše.
Třeba krab, chřástal, sysel nebo jeleni, kteří unesli holčičku Ninu a nechali na stole sdělení: "Vyměníme Ninu / za zeleninu!"
Malý je velký talent
Kam až smí smích je sbírka poskládaná z textů, které musely v původním kontextu nejednou plnit zadání, sledovat koncept výuky: vysvětlit dítěti tajemství abecedy, ozřejmit mu záludnosti pravopisu, seznámit jej s chodem ročních období a podobně.
Malý se s těmito nástrahami srovnal většinou dobře: jeho básně sledují chytlavý příběh, pracují s inteligentní jazykovou i situační komikou a potrpí si na vtipnou pointu.
A ta menšina? Někdy se autor nechá unést rýmem a zapomene na obsah, jindy mu do textu vklouzne nepříjemně nabádavý tón nebo laciný obraz typu "celý svět je vysmátý". Když tak Malý píše pro "dospělé", je zřejmý jeho ironický odstup – jenže ten v knížce pro děti nefunguje.
Ve svých nejlepších básnických číslech však Malého sbírka Kam až smí smích jasně říká: po Josefu Hiršalovi, Emanuelu Fryntovi a Janu Vodňanském vstoupil do české literatury pro děti další velký talent. Výrazná tvůrčí osobnost, která citlivě zvládne formu i obsah – a která ví, že "smích smí všude".
RADEK MALÝ:Kam až smí smích
Meander, Praha 2009
96 stran, 268 korun¨
HODNOCENÍ MF DNES 70 %
