"Loučíme se s opravdovým umělcem plným člověčiny," řekl ve své smuteční řeči kapelník skupiny Spirituál kvintet Jiří Tichota.
Podle něj měl zesnulý umělec "Neuvěřitelně univerzální kulturní rozhled a neplatilo na něj žádné pozlátko. Jéňa nás těšíval, těší a bude těšit".
Během obřadu zazněla píseň Bon Soir Mademoiselle Paris v Pacákově podání a několik dalších skladeb z repertoáru Olympiku, ve kterém působil jako bubeník. Na závěr zazněl hit Otázky, poté se s Pacákem publikum rozloučilo potleskem.
Kromě Pacákových příznivců dorazila na smuteční obřad i řada umělců z obou oborů, v nichž se proslavil. U smutné příležitosti se tak sešla kompletní sestava Olympiku i Spirituál kvintetu.
Mezi dalšími hosty se objevili Václav Neckář, Eva Pilarová, Marta Kubišová, Marie Rottrová a Pavel Vítek, Jiří Stivín a Pavel Smetáček nebo textaři Pavel Vrba a Zdeněk Rytíř. za výtvarníky se přišli rozloučit například Jiří Slíva či Miloš Nesvadba.
Jan Antonín Pacák se vyučil keramikem a absolvoval obor nástěnné malby na Akademii výtvarných umění v Praze. K tomu vystupoval s řadou dixielandových kapel. Později ale přesedlal na rockovou hudbu.
Od roku 1965 seděl za bicími v Olympiku - tady využil i svou výtvarnickou zručnost, když se významně podílel na grafické podobě prvních tří desek.
Ve slavné kapele vydržel šest let. Fanoušci mu říkali "Jeňýk" či "Strýček" a nezapomenutelná je v jeho podání balada Bon Soir Mademoiselle Paris.
Po Olympiku se Pacák vrátil zpět k jazzové muzice, od poloviny sedmdesátých let se ale věnoval především výtvarným pracím. Uspořádal přes 60 výstav, ilustroval více než 30 knih. Na svém kontě měl i sedm animovaných filmů a řadu divadelních a filmových plakátů.
Pacák se dočkal i nominace a výroční cenu Zlatá stuha udělovanou českou sekcí Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu. té se mu dostalo za ilustrace ke knize čínských pohádek Jana Cimického Vrch čajové konvice, která vyšla před rokem.
Paradoxem je, že předávací ceremoniál Zlatých stuh připadl právě na dnešek.
