Ačkoli bývají občas S.O.I.L. označováni za jedny z exponentů "nového jazzu", v tomto případě je spíše přání otcem myšlenky, dané tím, že většina členů kapely je k vidění i v různých jazzových projektech (např. NUO či Gumbo).
To sice neznamená, že by v hudbě S.O.I.L. nebylo to, čemu se možná trochu nešikovně říká "jazzové prvky", ale v první řadě je třeba si říct, že tahle kapela hraje inteligentní pop, který je výslednicí všeho možného, co se v hudbě kdy šustlo, co je dnes populární i co je dnes trochu opomíjené.
Tenhle všežravý přístup předurčuje k tomu, že album Looking Back umožňuje mnohačetný poslech bez rizika ztráty dobrodružného hledání a nacházení. Třeba v oblasti analýzy jednotlivých zvuků (nebo možnosti se jimi prostě jen nechat unášet) nabízí posluchači takřka nekonečnou seberealizaci.
S.O.I.L. sice do alba vstupují za pomoci výrazné refrénové melodie (Used), tak prvoplánově klenuté stavby jsou ale na albu spíše výjimkou. Doménou Zuzany Kropáčové jako autorky i zpěvačky jsou naopak melodie spíše nenápadně zpěvné, jako je ta v klipové písni Angel.
Skvělé je použití "divných zvuků", kterými je - zejména v podání kytaristy Jiřího Šimka a klávesisty Jakuba Zitka - album doslova prorostlé a které dodávají jednotlivým skladbám tu alternativní, tu psychedelickou příchuť, někdy i pozadí jisté tajuplnosti.
Chytře vystavěné harmonie jsou občas narušovány disharmonickými vstupy, které jsou nejen dobrými muzikantskými fóry, ale vlastně ve výsledku upozorňují na "hladkost" kompozičního základu. Příkladem může být třeba Trophy Prize, zpočátku bezproblémově swingující, postupně houstnoucí až k vyloženě psychedelickému finále.
S.O.I.L. si vyhráli nejen s prací na jednotlivých skladbách, ale i s koncepcí celého alba, které přes jakousi výrazovou sinusoidu v rámci žánru-nežánru, který je pro kapelu hlavní, spěje ke krásné ukázce ryzího měkkého a jemného indie-popu britského střihu (Cut And Dried) a k závěrečným třem písním, které ukazují poněkud rozdílnou tvář kapely.
Tu pomáhají "nalíčit" hosté, kontrabasista Tomáš Liška a perkusista Miloš Dvořáček, a není vzdálená trendu, pro který se vžil název nu-folk. Což je dáno nejen akustickým soundem s jemnou elektronikou, ale i konstrukcí vokálů a celých písní.
Jestliže S.O.I.L. (ještě pod původním názvem bez teček) před dvěma lety prostřednictvím debutu In Fields podali zprávu o tom, že český alternativní pop zrodil mimořádně slibné jméno, novinka hlásí, že týž žánr má v S.O.I.L. svou opravdovou hvězdu.
S.O.I.L.: Looking Back
vlastním nákladem, čas 43:59
hodnocení iDNES.cz: 80 %
