Divousové, kteří zkoušející dělat věci jinak, neměli nikdy na růžích ustláno a nejvíc jim vždycky rozuměli zase jenom jim stejní divousové.
Skvěle to demonstruje fakt, že si je Beck pozval jako doprovodnou kapelu (pozor, nikoliv předkapelu) na turné k albu Sea Change. Kolik dalších kapel by takovou nabídku mohlo přijmout, aniž by došlo k ideologické zpronevěře jedné ze zainteresovaných stran?
Berou si ze všeho od popu, přes prog rock po lo-fi a indie a naplňují heslo „kdo si hraje, nezlobí“. Ale do svých experimentů se nepouštějí bezhlavě, bez aspoň mlhavé představy o tom, kam je zavedou. Jejich skladby nikdy nepřestávají připomínat písničky.
Jsou trochu jako Radiohead, kteří neztratili smysl pro humor. Říkají, že je ok, když na vás občas přijde chandra, ale musíte mít taky chvilky, kdy se vám chce jen tak infantilně blbnout. Na předchozí desce, kde nechali holčičku Yoshimi bojovat s růžovými roboty, převládalo to druhé rozpoložení.
Novinka, jejich už jedenácté album v pořadí, má přes skotačivý otvírací song spíš poklidnou, melancholickou náladu a zřejmě to bude právě tahle přístupnější tvář skupiny, která jim pomohla k zatím největšímu hitparádovému úspěchu, když novinka v Británii vyskočila na třetí příčku.
At The War With The Mystics je jako výlet na kolech v září na Karlštej. Sice cestou zabloudíte, pivo vám na sluníčku poleze do hlavy, odřete si koleno a na hrad dorazíte pět minut poté, co skončily prohlídky, ale stejně si pak doma říkáte: „To jsme to měli hezkou neděli.“
THE FLAMING LIPS: At War With The Mystics
Warner Music
Nej skladby: The YeahYeahYeah Song, The Sound Of Failure, My Cosmic Autumn Rebellion
Hodnocení: 
