Příběhy Rychlých šípů inspirovaly mnoho umělců, filmovými režiséry počínaje, divadelními soubory konče. Málokdo však ví, že nesmrtelné historky pětice kamarádů jsou zaznamenány také v písních. O tento text se zasloužil velký přítel Jaroslava Foglara, dnes již zesnulý trampský bouřlivák, Wabi Ryvola.
Můj život je hned plný nesnází
Na jaře, Když duben přichází
Já vracím se do poválečných let
Kdy vycházel náš starý dobrý Vpřed
Já žlutý kvítek za klopu si dám
A píseň Vontů tiše zabroukám
Do Stínadel se šerem vypravím
Snad potkám cestou Losnu, co já vím
Dunivá Kateřina burácí
A Široko má dávno po práci
Jen já se vracím Myší pastí sám
Pan Foglar tohle nikdy nenapsal
To Rychlé šípy sami byli v nás
A žlutý kvítek symbolem byl krás
Co nemůže nám nikdy nikdo vzít
Kdo kopal studnu aby z ní mohl druhej pít
Tak Mirek Dušín s Červenáčkem jdou
A Jindra Hojer s Jarkou Metelkou
Za nima Rychlonožka s Bublinou
Naší krásnou chlapeckou krajinou
Duj, duj, duj, fujaro vítězná…!
Klukovská touha po romantice a dobrodružství je nesmrtelná. A Jaroslav Foglar dokázal tuto touhu zarámovat do prostoru, kde si každý našel své. Tento prostor byl zároveň prolnut smyslem pro čest a spravedlnost - kvalitami, jejichž absenci nyní tak často pociťujeme. Kdo toto dokázal vnímavě prožít, odnesl si z mládí tyto elementární mravní zásady do celého života.
Rudolf Zahradník, předseda Akademie věd ČR, od roku 1943 člen slavné Foglarovy Dvojky:
Klukovská touha po romantice a dobrodružství je nesmrtelná. A Jaroslav Foglar dokázal tuto touhu zarámovat do prostoru, kde si každý našel své. Tento prostor byl zároveň prolnut smyslem pro čest a spravedlnost - kvalitami, jejichž absenci nyní tak často pociťujeme. Kdo toto dokázal vnímavě prožít, odnesl si z mládí tyto elementární mravní zásady do celého života.
Foglar byl originálním vychovatelem, který svému snu zasvětil celý život. Dokázal navíc svůj sen předávat dál.
Michal Viewegh, spisovatel:
Prošel jsem si tím stejně jako stovky, generace jiných kluků. Pamatuji si, jak jsem na cestách do Sázavy, kde jsme od mých pěti let bydleli, četl sešitová vydání Rychlých šípů, která jsem dostával od táty za odměnu, když bylo za co. Někdy jsem je louskal jen při světle okolního pouličního osvětlení, protože v těch starých autobusových přívěsech žádné světlo nebylo, nebo nešlo. A samozřejmě i Hoši od Bobří řeky, Pod junáckou vlajkou a tak dál... Prostě jako stovky jiných kluků.
Milan Šteindler, herec a režisér:
Pro mě zůstane Foglarovo jméno spojeno s historkou, která mě opravdu dojímá a která se váže k prvnímu představení Divadla Sklep, kde jsme chtěli uvést soutěžní hru na Rychlé šípy. Tomáš Vorel se s panem Foglarem sešel, aby mu vysvětlil, oč jde že je to akce na jeho počest a jestli by se laskavě zúčastnil. Vy se nějak blíž zajímáte o mou tvorbu? zeptal se ho Foglar. A když Tomáš přikyvoval, že ano, že jistě a moc a všichni, Foglar mu najednou povídá: Můžete mi říct, při jaké příležitosti Štětináč vykřikl A živýho?! Tomáš Vorel se na chviličku zamyslel a vypálil: To bylo tenkrát, když našli trilobita, Štětináč v křoví to nevydržel a volal - A živýho?! Nato Foglar rozvážně pravil: No, myslím, že tedy přijdu. A vážně přišel.
Pavel Dostál, ministr kultury:
Patřím ke generaci kluků, kteří Foglarovy knížky četli na základě toho, že jim je někdo tajně půjčoval.
Foglar se mi dostal do rukou v roce 1950 díky tomu, že jeden můj kamarád měl jeho knížky v knihovně. Takže si jej spojuji se zážitkem něčeho zakázaného - jeho knihy tehdy na mou dušičku velmi zapůsobily.
Když byly Foglarovy knihy v osmašedesátém roce uvolněny, tak jsem svému synovi kupoval každou foglarovku. A když se syn oženil, tak si je zase vzal pro své děti.
Divadlo Sklep dodnes žije šípáckou hantýrkou
Už od svého vzniku, rok co rok, slaví Divadlo Sklep Vánoce v duchu jednoho z foglarovských příběhů. "Vždycky 23. prosince se koná takzvaná Nadílka Tondy Pírka," vypráví producent Václav Marhoul, jinak Rychlonožka. "Celé divadlo se sejde v Kunratickém lese, přineseme dárky, chodíme a zpíváme koledy. A Tonda Pírko, sirotek z cihelny, jehož představitele pokaždé určí David Vávra, mezitím dárky ukradne. Když se vrátíme a dárečky pohřešíme, dáme se znovu do zpěvu koled, načež se hoch objeví a řekne nám: Já jsem Tonda Pírko, sirotek z nedaleké cihelny, ukradl jsem vám dárky, ale váš zpěv ve mně probudil něco dobrého. A my Tondu vezmeme mezi sebe a slíbíme mu místo v dětském domově," líčí Marhoul Vánoce dle Jestřába.
Odkazy na tvorbu Jaroslava Foglara se najdou ve všech představeních Divadla Sklep, dnes již legendární je také jejich soutěžní hra na Rychlé šípy. Poprvé se konala v klubu na Dobešce v roce 1987 - za účasti spisovatele, který tehdy slavil osmdesátiny.
V prvním kole dostávali diváci ještě docela snadné otázky, třeba kolik bylo Rychlých šípů, postupně se však nároky zvyšovaly. Ve finále pak soutěžící museli doplňovat texty do comicsových bublin nebo vyjmenovat barvy a pořadí vlajek, jež vyvěsil Štětináč. Cena pro vítěze stála za to: výlet se "Sklepáky" alias Rychlými šípy a Bratrstvem kočičí pracky do Pikovic, kde se konala stopovací hra. "Tenkrát na Dobešce byl pan Foglar šťastný jako blecha," vzpomíná Marhoul.
"Ledy už začaly pomaličku tát, po letech mu měla vyjít knížka, lidé ho přivítali obrovskými ovacemi a ještě dostal velký dort, který jsme stylově málem rozmázli koštětem." Právě dort "smetený" Rychlonožkou se objevuje v jednom z Foglarových příběhů.
Některé postavy z Rychlých šípů měnily ve Sklepě své představitele, jiné měly pevné obsazení. Například Tomáš Vorel byl vždycky Mirkem Dušínem, Marhoul Rychlonožkou, David Vávra proslul jako Dlouhé Bidlo, Aleš Najbrt coby Bohouš a Eva Holubová představovala Alžbětinu Prknářovou aneb Haha-Bimbi. Nynějšímu režisérovi Otakáru Schmidtovi jeho stálá role dokonce vynesla přezdívku Štěnináč, kterou dnes docela běžně používá k občanskému jménu.
Souznění Foglara s Divadlem Sklep vyvrcholilo o posledních spisovatelových narozeninách v pražské Lucerně. "Zahráli jsme panu Foglarovi různé skeče z Rychlých šípů, Tomáš Hanák celý večer uváděl v duchu kamarádů táborových ohňů a David Vávra postavil scénu, na níž poletoval Jan Tleskač zavěšený na drátě," vypráví Marhoul.
Sklep žije foglarovským duchem i mimo jeviště - Jestřábovu hantýrku soubor běžně používá i v soukromí. Kdykoli se prý Sklepáci sejdou třeba u piva, okamžitě někdo z nich pronese: "To tys mě naučil pít a kouřit, ty jsi ze mě udělal slabocha." A vzápětí zazní okřídlené: "Nekuř, cvič - a zakrátko budeš zase chlapík!"
