Vypadá to jako začátek splněného amerického snu. Gymnaziální kapela z Kutné hory, která se krůček po krůčku vyhrála ke smlouvě a debutové desce, získala pozornost médií, chystá turné... Co jsou Rybičky 48 zač?
Tři kluci, co se znají od dětství a jejich kapele se dostalo té výsady, jaké se tak většině jejich vrstevníků nedostane, vydat desku, aniž by se kvůli tomu museli zúčastnit nějaké reality show.
Tihle kluci poslouchají klasický americký emo-punk, v jejich hudbě vystopujete zalíbení Blink -182 nebo Good Charlotte. Pokud máte tuhle sice efektní, ale také sterilně buřičskou hudbu rádi, debutem Rybiček se vám bude prokousávat o poznání lehčeji. Komu občas hodně kýčovitý rock vadí, nechť se do téhle desky raději vůbec nepouští.
Těžko Rybičkám něco vytýkat, všechno je na svém místě. Hudebně to šlape, kapele se daří kombinovat punkovou agresivitu s výraznou melodičností, přesně v intencích svého žánru.
Ostatně vůdce skupiny Jakub Ryba nezapře fakt, že je synem jednoho z nejlepších jazzových baskytaristů, Pavla Jakuba Ryby. Ale i přesto vám budou při poslechu jejich debutu cukat koutky smíchem.
Texty jsou totiž takové, jak byste od gymnaziální kapely čekali. Vše autenticky podané s patřičně znuděným patosem a přesně tou klučičí pubertální samozřejmostí, siláckými pózami a drsňáckými výrazy. Pokud vám něco při poslechu Rybiček vykouzlí pobavený úsměv na rtech, bude to právě tahle teenagerská nezralost.
Písničky jako Budu si to dělat sám, Filmová hvězda nebo Reality show jsou pohledem do světa zmatených pubertálních problémů s roštěnkami, drsného fuckování, plytkého filosofování nad životem a smrtí a agresivního vymezování se vůči všemu a všem. Je v tom něco legračního i smutného zároveň. Hořko-sladká tragikomedie, pocit, co vám asi zůstává ze vzpomínek na vaši vlastní pubertu.
Je to jedna z těch desek, kterou si v šestnácti notujete a s trochou štěstí se tomu budete za pár s takovým legračním studem usmívat. Puberta je těžká, o tom není pochyb a člověk bojuje s pokušením poučeně mentorovat i se trochu zároveň posmívat.
Tohle je deska pro velmi úzký profil posluchačů, pravděpodobně pro všechny nekomerční drsňáky z gymnázií a středních škol, co jim zoufalá rozhlasová nabídka v podobě sterilních SuperStars přijde málo cool. Rybičky jsou určitě velmi cool, je-li vám patnáct a jste naštvaní, ale pokud už máte dávno odmaturováno a prozpěvujete si moudra "každej žije si tu svou reality show", něco je tu asi špatně.
Pořád je ale lepší legrační pubertální pup-punk, než umělohmotné loutky v rukou nesoudných producentů, jako se tak stalo v případě SuperStar Michaela Foreta nebo Standy Dolínka. Pokud Rybičkám něco nelze ubrat, pak je to sice legrační, ale také upřímná autenticita.
Nemá smysl Rybičky 48 zatracovat jen proto, že jsou ve svém teenagerském patosu legrační. Instrumentální výkony všech tří členů kapely dávají naději, že když se kapela vyhraje a nerozpadne se dříve, než její členové dospějí, mohly by se Rybičky 48 jednou stát zajímavým hráčem na české hudební scéně.
RYBIČKY 48 - Adios Embryos!
Supraphon, délka CD 39:24
Tři pecky: Sexuální akrobat, Vocode?, Plovárna
Hodnocení iDNES: 
