Tento "kavalír s růží" (jak by zněl správný překlad) neboli mladý muž předávající nevěstě jménem ženicha stříbrnou růži byl totiž v podání Susan Grahamové skutečným hrdinou výpravné inscenace staré přes čtyřicet let, jejíž účinek by se dal nazvat efektem přiznaného, svým způsobem sympatického kýče.
Americká mezzosopranistka, host loňského Pražského jara, má pro roli Oktaviána vyrovnaný, plný hlas, jazykové nadání a schopnost převtělit se do mužské role, potažmo do muže převlečeného za ženu.
Scény, v nichž Oktavián přestrojený za služku laškuje s baronem Ochsem, byly přirozeně humorné a jiskřivé – zvlášť když islandský basista Kristinn Sigmundsson našel rovnováhu mezi baronovou neotesaností a snahou vystupovat jako aristokrat.
Renée Flemingová vypadala jako Maršálka v dobových kostýmech luxusně a ve zpěvu předváděla vzornou dechovou oporu. Současně však nezapřela ochabující nižší hlasovou polohu, a navíc její výkon připomínal spíše univerzální výraz hollywoodské divy v romantickém filmu než divadelní kreaci ženy, která se snaží sladit milostné toužení s melancholií středního věku.
Navíc se zdálo, že si šlape po (německém) jazyku. Sledovat jasné kontury textu bylo možné spíše v suverénním zpěvu německé sopranistky Christine Schäferové, byť jí pro roli mladičké Žofie chybí atraktivnější barva hlasu.
Průvodcem večera byl tenorista Plácido Domingo, který diváky pozval do kina na příští projekci Carmen a Simona Boccanegry, v němž ztvární titulní barytonovou roli.
HODNOCENÍ MF DNES 80%
