Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Růžičková: Chci, aby se lidi nikdy nevzdávali

  10:27aktualizováno  10:27
Neuvěřitelně zhubla. Přišla o vlasy, střídá čtyři paruky. Ale humor ani elán neztratila. Na dálku mává cigaretou a volá: „Zlatíčko, já to zvládla. Jsem čistá, rakovina je fuč.“ Populární herečka Helena Růžičková tak říkajíc utekla hrobníkovi z lopaty, a co víc, nebojí se o tom mluvit. Naopak, vydala o svém boji se zhoubnou nemocí i knížku. „Chci, aby se lidi nevzdávali, aby si řekli: Když to dokázala nějaká Růžičková, zvládnu to já taky,“ vysvětluje.

Jak jste to tedy dokázala?
Tři věci pomohly. Za prvé Pánbůh. Jsem věřící od devíti let, stejně dlouho jako kouřím. Řekla jsem Pánubohu - jestli mám odejít, ať odejdu. A jestli odejít nemám, tak mi pomoz. Druhá věc, na kterou věřím, je jin a jang, rovnováha černého a bílého. To bílé jsi ty, černé je nějaký problém, v tomhle případě rakovina. Když se z toho poděláš, to černé tě sežere. Když se nedáš, sežere bílá černou. A třetí věc - absolutně jsem se dala do rukou lékařům. Poslouchala jsem je na slovo.

Nezkoušela jste žádné jiné prostředky?
Myslíte léčitele? Celé stádo jich stálo u dveří, ale táta je nepustil dovnitř a udělal dobře, měl pravdu. Když nám umíral syn Jirka, vyzkoušeli jsme je taky, pro dítě člověk udělá všechno, aby si pak nevyčítal, že nezkusil každou možnost. Ale byl to jen podvod, tahání peněz ze zoufalých lidí, kyvadýlka a divadýlka. Nene, já věřila doktorům, a to plzeňským - jen mimo Prahu ještě doktoři chtějí léčit.

Vy nemáte důvěru k pražským kapacitám?
Něco vám povím, ale nebudu jmenovat. Když jsme přivezli Jirku do jedné pražské nemocnice, řekla si mi doktorka s úsměvem o padesát tisíc. Já zůstala zírat jak omámená, kluk tam bezmocně ležel, muž utíkal domů, peníze přinesl, doktorka si je pečlivě přepočítala, pak hodila obálku do zásuvky a povídá: V pořádku, tak teď se můžeme bavit o tom vašem případu. To už nechci zažít.

Ale jak to vlastně bylo s vámi?
Nejdřív mě otevřeli, a když viděli, co všechno už je napadené, zase mě zašili. Operovat se nedalo, nasadili chemoterapii. Prošla jsem tím čtyřikrát, a teď vyšetření ukázalo, že to zabralo. Jsem čistá. Pro jistotu jdu teď ještě na dvě chemoterapie, ale hned potom, 20. prosince, už vystupuju pro děti. Dětská besídka musí být, i kdyby to bolelo sebevíc. A hned nato začnu chystat Vánoce. Na Štědrý večer nás bude sedm lidí u stolu, osmý talíř se musí přichystat, kdyby šel někdo kolem, tři psi a jedna kočka. A budu věštit.

Myslíte z olova?
Kdepak, to je omyl, lití olova se má správně dělat až na Nový rok. O Štědrém večeru se osud čte z kostí z rybích hlav. To uvaříte hlavy i s očima, opatrně vyndáte kosti, vybělíte je ještě ve vodě se solí, osušíte a o půlnoci nad svíčkou z nich čtete budoucnost. Ono to udělá takové kresby, jakoby obrazce, a z těch hádáte. Vidíte třeba ocas páva, to znamená, že potkáte pyšného člověka.

Slyšela jsem, že prý jste předpověděla i letošní srpnové povodně?
No jistě, mívám vidiny a vychází mi to. Předpověděla jsem loni útok na New York, přesvědčovala jsem kamaráda - jeď tam v létě, na podzim už New York neuvidíš.
Předpověděla jsem otřesy Milešovky, a že letos budeme mít moře.

Kde jste byla při záplavách vy?
Zrovna 12. srpna mě pustili z nemocnice, vezli mě domů jen v noční košili a pantoflích, tak jsem byla nateklá, to už si mysleli, že nevstanu z postele. Ale houby, já jsem starý bojovník! Tak jsem cestou vyprávěla fóry, a to už byla voda kolem, museli jsme přes pontonové mosty. A když kamarádka zase odjela, voda se za ní zavřela a my zůstali u nás na chalupě jako na ostrově. Bez jediné kapky.

Myslíte, že lidé uvěří ve vlastní sílu, když jim to vzkáže hvězda?
Prosím vás, jakápak hvězda, tou já nikdy nebyla, však taky tahejte těch dvě stě kilo do nebe! Já mám jediné přání, aby každý, ať je mu devět nebo devadesát, šel dvakrát do roka na preventivní prohlídku. Aby si tu bolest ušetřil.

Ale vy jste prý žádné utišující léky nebrala?
Ne. Protože jsem se rozhodla bojovat, chtěla jsem být pořád v pohotovosti. Každý má svou hranici bolesti jinde, ale vydržíš ji, dokud můžeš spát. Já při chemoterapii i kouřila, to je zkrátka v rodině. Pamatuji jako dítě, že jsme šli 9. května 1945 na

Z NEJZNÁMĚJŠÍCH FILMŮ HELENY RŮŽIČKOVÉ

1949 - Soudný den
1961 - Spadla z měsíce
1967 - Konec agenta W4C
1968 - Všichni dobří rodáci
1968 - Farářův konec
1969 - Ecce homo Homolka
1970 - Pane vy jste vdova
1971 - Dívka na koštěti
1973 - Tři oříšky pro Popelku
1977 - Což takhle dát si špenát
1980 - Blázni, vodníci a podvodníci
1981 - Buldoci a třešně
1983 - Slunce, seno, jahody
1992 - Trhala fialky dynamitem
1993 - Fontána pro Zuzanu II
2001 - Z pekla štěstí II
Staroměstské náměstí, tatínek s páskou na ruce, protože byl při povstání zraněn, a když jsme se vrátili domů, na stole bylo na oslavu konce války jídlo, pití, cigarety. Tak to u nás musí být. Až teď naposled mi něco proti bolesti dali, a jak na to nejsem zvyklá, byla jsem jako v mlze, jen si vybavuji, že jsem jim řekla - zaznamenejte si, rakovina je v prdeli, píše se tam měkké i, a teď si mě zrentgenujte. A vidíte, byla to pravda.

Takže pořád platí věta vaší hrdinky ze seriálu Vlak dětství a naděje: „Na tragickej život jsem já pes“?
No jistě, já jsem totiž čarodějnice. A největší radost mám, že Věra Galatíková, stejná čarodějnice jako já, je z toho taky venku, jenom kouřit už nesmí.

Nastala během léčby třeba jen chvilka, kdy jste ztratila smysl pro humor?
Ne. Jen jsem děkovala Bohu, že to postihlo mě, a ne někoho jiného. Já jsem totiž ten typ, jak se žertem říkává - udávat nebudu, ale hlásit to musím, já prostě všechno rozkecám. To je výhoda, nemohla jsem být třeba důstojníkem StB, protože bych všecko vyžvanila. A právě tak teď můžu rozkecat svou nemoc, předávat dál lidem svou zkušenost - já to vydržela, vydržíte to taky.

Když jste ochotna mluvit o všem, proč jste před časem kandidovala za KSČM?
Myslela jsem si, že nedělám nic špatného, když je KSČM přece parlamentní strana. Šlo mi jen o jedno: změnit zákony, aby pomohly dětem. Komunisti byli první, kdo mi nabídl peníze na volební kampaň, kdyby dříve přišli sociální demokrati nebo lidovci, šla bych do toho kvůli dětem taky. Vlastně ne, s lidovci nikdy.

Ale v komunistické straně jste nikdy nebyla?
Nejenže nebyla, naopak se mnou inscenovali takový proces, že už nebudu hrát jakoby dobrovolně „ze zdravotních důvodů“. Zdeněk Mahler mi tehdy poradil, ať napíšu Milouši Jakešovi, šéfovi revizní komise, já to nesla osobně na ÚV KSČ a ty dámy v podatelně mi tykaly: Soudružko, podepiš se nám! Pak se věčně volalo z ÚV do televize a zpátky, jestli teda točit můžu, nebo nemůžu, Vladimír Dvořák mě nechal tři hodiny čekat, četla jsem si tam Kmotra, a pak najednou otočil a tvářil se, že Silvestr beze mě nemůže být. Celý rok mi z toho praskaly vředy. Nebo přišla Jiřina Švorcová, výborná holka a herečka, to tam zdůrazněte, jenže ona to měla jako stranický úkol. A povídá mi: „Hele, my to s tebou sepíšeme, rok budeš prodávat v zelenině a slibuju, že se pak k hraní vrátíš.“ Já si představila, jak stojím za tím pultem, lidi zírají, ptají se - co vy tady, paní Růžičková?! To ty děvky komunistický, že jo?! A už jsem byla na blázinec. Ale taky jsem to přežila. Cukrovku mám, píchám si inzulin, i rakovinu jsem zlikvidovala. Já se nedám. Není to tak dávno, co jsem tři hodiny řádila na pódiu, a kdyby mě nevyhnali, že jsou na řadě další, byla bych tam dodnes.

Nemáte náhodou kus té síly od čarodějnic, které hrajete v pohádkách?
Já hrála hlavně hloupé čarodějnice. A něco vám řeknu: i ty nejtemnější pohádkové bytosti jsou proti lidské zlobě úplné - jak se to řekne slušně? No prostě úplný čajíček. Nuly. Nic.

Uměla jsem se sama shodit

Odjakživa věděla, že nebude hrát křehké krásky. Sen o herectví si však Helena Růžičková nedala vzít, byť jí třikrát na DAMU nevzali. Narodila se 13. června 1936 v Praze. Prošla baletní přípravkou Národního divadla, ale vystudovala obor zubní laborantka.

Do hraní se pustila nejdřív při práci: ráno v laboratoři, večer do divadla na představení. Původní povolání definitivně opustila až na začátku šedesátých let, kdy přišly první výrazné filmové role. Balkánský temperament po mamince, nadváha i výrazný komický talent předurčil Růžičkovu k humorným rolím. „Věděla jsem vždycky, že si nemůžu nasadit sukni nad kolena, ale pořádně pod kolena. Vždycky jsem lidi radši bavila a byla jsem ráda, když se smáli. Dobývala jsem lidi tím, že jsem se uměla sama shodit,“ řekla herečka před časem v rozhovoru pro Mladou frontu DNES.

Natočila přes dvě stě filmových rolí. Hrála dělnice, venkovanky, družstevnice, prodavačky, kuchařky. Popularitu jí zaručila role korpulentní manželky Heduš Homolkové v trilogii satirických komedií Jaroslava Papouška. Raději než na Heduš Homolkovou Růžičková vzpomíná na roli v seriálu Karla Kachyni Vlak dětství a naděje. Příběh české rodiny, která byla po Mnichovu odsunuta z pohraničí, nabídl Heleně Růžičkové výjimečnou hereckou příležitost: brilantně ztvárnila zemitou Annu, která se nedá zlomit.

Neodmyslitelně spjata je Růžičková s režisérem Zdeňkem Troškou. Divácké rekordy lámala komedie Slunce, seno, jahody z roku 1983, kde si s chutí zahrála ráznou družstevnici Škopkovou. Rodina Škopkových ještě obveselovala diváky v pokračováních Slunce, seno a pár facek a Slunce, seno, erotika. O divokých podnikatelských poměrech rané demokracie natočila rovněž s Troškou komedii Trhala fialky dynamitem, tentýž režisér ji obsadil i do pohádek O princezně Jasněnce a létajícím ševci a Z pekla štěstí II - což je zatím Růžičkové poslední filmová role.

Z divadelních rolí si nejvíc považuje hejtmanku v Gogolově Revizorovi v Činoherním klubu, kde hrála po boku slavného ruského herce Olega Tabakova. Dvě sezony strávila v Divadle Na zábradlí. Helena Růžičková také píše kuchařky a baví ji astrologie. V roce 1996 vstoupila do politiky. Neúspěšně kandidovala do Senátu jako nezávislá za KSČM, kvůli dětem. „Nikdo neví nic o tom, jak to chodí v dětských domovech, jak děti, když dorostou do osmnácti, musí na ulici. Cítila jsem, že jako senátorka budu mít příležitost to nahlas všecko říct,“ svěřila se herečka. Dnes se stará o jeden dětský domov, nadacím již nevěří.

S hercem Jiřím Růžičkou, se kterým žije dodnes, se potkali na přijímačkách na DAMU. Jejich syn, také Jiří, před časem zemřel.
(MF Dnes, Kateřina Kolářová)

Helena Růžičková se svým psem

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Upoutávka k seriálu Až po uši 2
VIDEO: Hřebejkův seriál Až po uši 2 se vydá na horské svahy

Všichni se hledají – a občas se najdou v cizí posteli, prozrazuje druhá série komediálního seriálu Jana Hřebejka Až po uši, který nasadí HBO 12. listopadu....  celý článek

Trailer k filmu Matka!
DO KINA: Domácí Bajkery může zastavit Globální nebezpečí

Mezi sedmi novinkami týdne slibuje smích jediná komedie, česká novinka s Adamem Mišíkem Bajkeři. Zato strašit bude jak akční sci-fi Geostorm: Globální...  celý článek

Trailer k filmu Black Panther
VIDEO: Marvel míří s Black Pantherem do Afriky. Bude se bojovat

Nový film studia Marvel sleduje osud válečníka T’Challyho, kterého ztvární Chadwick Boseman. Kromě něj do role producenti zvažovali ještě Johna Boyegu. Ten už...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.