"Bolšoj jako celý ruský balet dnes pláče," řekl Iksanov, podle něhož byla Semjonovová tanečnice od boha, s níž jsou spojené nejslavnější kapitoly činnosti divadla, jemuž zůstala věrná prakticky až do smrti.
Svou uměleckou dráhu začala Semjonovová v Petrohradě, kde poprvé vystupovala před publikem v roce 1925. O pět let později už byla primabalerínou moskevského Velkého divadla, kde sólově tančila až do roku 1953. Pak se věnovala pedagogické činnosti, kterou ukončila až ve věku 96 let.
Semjonovová byla ikonou ruského baletu, vychovala spoustu svých velkých následnic, pod jejím uměleckým vedením zdokonalovaly své mistrovství například Maja Plisecká, Natalija Bessměrtnovová nebo Naděžda Pavlovová.
Semjonovová se přes obrovskou popularitu celý život držela stranou médií a prakticky nikdy neposkytla žádné interview.
