Monkey Business od začátku kromě své hudby zaujali i snahou dělat věci jinak a velkoryse. Těch deset let, která kapela slaví koncertem ve Žlutých lázních, shrnuje zpěvák Matěj Ruppert.
Jak budou oslavy vypadat?
Chtěli jsme si vzpomenout na ty, kteří nám pomáhali. Na pódiu bude asi pětadvacet hostů. Včetně těch, kteří s námi nikdy dřív nevystupovali a přijdou nám jenom popřát k narozeninám. Bude mezi nimi třeba Meky Žbirka, saxofonista Franta Kop a řada dalších. Před námi zahrají Nightwork a po koncertu nás čeká večírek.
Bude to koncert pod širým nebem. Co když nevyjde počasí?
Budeme se muset obrnit pláštěnkou. Lidi to však evidentně neodrazuje, v předprodejích už zmizelo víc lístků než do Lucerny. Jsme rádi, že nás fanoušci takhle podporují. I proto bych byl rád, kdyby nakonec bylo hezky.
Co pro vás bylo u Monkey Business za těch deset let nejlepší?
Nedá se vypíchnout jeden zážitek. Tím, že jsem se stal členem téhle kapely, se mi totálně změnil život. Do té doby jsem si myslel, že si najdu práci a hudbu budu dělat bokem jako koníčka. Během půl roku ze mě byl profesionální muzikant. A dostal jsem možnost potkat se scelou řadou neobyčejných hudebníků – ať už to byl Fred Wesley, Dennis Chambers, Glen Hughes nebo Hiram Bullock, který už bohužel není mezi živými. To jsou věci, za které vděčím Monkey Business.
Měli jste za tu dobu vůbec někdy v kapele krizi?
To je další věc. My jsme se nikdy výrazněji nepohádali, nikdy nehrozilo, že se rozpadneme.
Nestalo se vůbec nic špatného?
Nemusím ani chvíli přemýšlet, odpověď zní ne. Jen snad jediná věc, ale ta se netýká ani tak kapely, ale současného hudebního světa. Vadí mi vnímání hudby jako něčeho, co je zadarmo. Muzikanti si kvůli tomu často musí přivydělávat i jiným způsobem. Mě osobně se to naštěstí ještě úplně netýká, ale není to tak u všech členů kapely. Že musí hákovat i jinde, mi přijde zvláštní. Jako by lidem hudba voněla, jen když je na netu zadarmo.
Je to až tak zlé?
Vzhledem k tomu, že si dneska "skupina roku" nemůže ani dovolit natočit pořádný videoklip, tak ano. Štve mě to. Podle pirátské strany ti, kteří chtějí kontrolovat zlodějinu na internetu, porušují lidská práva. To mi neuvěřitelně hnulo žlučí. Nikdy jsme nehleděli na korunu, zvali jsme světové hudebníky a platili to z peněz, které jsme si mohli nechat. Teď si to už dovolit nemůžeme. Samozřejmě jsme na narozeninách chtěli třeba našeho kmotra Freda Wesleyho. Bohužel si to nemůžeme dovolit. To je trochu smutná vizitka.
Je pravda, že vaše další deska bude v češtině?
Doufám, že se nám to podaří. Ona to není legrace, vyzkoušeli jsme si to teď s projektem Neruda. Ale to je trochu jiná hudba. Máme rozpracovaný jeden monstrhit, který se stále snažíme otextovat, ale pořád s tím nejsme spokojení. Je pro nás důležité, aby tam bylo sdělení a zároveň to neznělo blbě.
Plánujete něco kromě desky?
Můj osobní plán je prorazit na bulharský a ukrajinský trh, protože tam je podle mě budoucnost.
