"V Čechách bývá zvykem, že soukromé sbírky se spíše tají. V Německu se naopak prosazují tendence předkládat je veřejnosti. Nejsou totiž brány jako majetek, ale jako kulturní statek národa. My jsme využili úžasné možnosti část tohoto statku předvést i u nás," uvažuje ředitel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma.
Výběr autorů byl svěřen bonnské kurátorce Noemi Smolikové, jež do Německa emigrovala před třiceti lety z Československa. "Díla jsme vybírali s paní Goetzovou a nebylo jediné, které by nám odmítla půjčit. Dokonce včetně prací z jejího obývacího pokoje. Příští dva a půl měsíce tak bude žít bez umění, které ji jinak obklopuje," vysvětluje kurátorka.
V Mnichově je k vidění přibližně padesátka Američanů ucelenými skupinami prací. Rudolfinum nabízí čtrnáct autorů prostřednictvím téměř stovky děl. Osmdesátá léta znamenala pro výtvarné umění v Americe jak ekonomický růst spojený se zvětšujícím se počtem galerií, tak nástup generace zavrhující koncepty předchozích dvou dekád. Byla to první generace vyrostlá na masových médiích. Jenny Holzerová v roce 1982 nechala běžet na elektronické tabuli na Times Square vyhrazené novinovým zprávám větu Zneužití moci není nic překvapivého. O jedenáct let později vytiskla na titulní stranu magazínu Süddeutsche Zeitung texty o násilí a sexu v rudé barvě smíšené s krví bosenských, srbských a německých žen. V Praze jsou na fotografiích jejich variace, napsané tužkou na lidskou kůži.
V letech devadesátých se dominantním tématem amewrických autroů stává lidská identita ve světě podřízeném masmédiím. Andrea Zittelová navrhla šaty, ve kterých chodila nepřetržitě šest měsíců. Pro další půlrok pouze pozměnila jejich barvu. Nakonec si vyrobila i nábytek pro svůj minibyt. V Rudolfinu jsou vidět části jí používaných "obytných jednotek", jimiž se distancovala od konzumního světa. "Všichni ti umělci jsou velké individuality, není to žádná ucelená skupina s jedním názorem," shrnuje Smolíková vyběr se Sbírky Goetz.
Ta je ve světě zavedeným pojmem a dnes čítá přes dva tisíce prací. První výtvarné dílo Goetzová získala v roce 1965 a první galerii otevřela o pět let později v Curychu. Záhy ji však musela uzavřít kvůli několika provokativním výstavám a politickému happeningu Wolfa Vostela. Sběratelka se přestěhovala do Mnichova a dál budovala kolekci především italského Arte Povera, reagujícího na politické události šedesátých a sedmdesátých let. Muzeum zpřístupňující sbírku veřejnosti Goetzová otevřela v roce 1993. V posledních letech svou pozornost obrátila právě na americké umění a poté na tzv. "mladé britské umělce". "Její sběratelská vášeň se z koníčku změnila v profesi", říká Rainald Schumacher z mnichovské Sbírky Goetz. Muzeum má vlastní restaurátorské dílny, moderní skladovací prostory a tým kunsthistoriků.
Jako doprovodný program Rudolfinum připravilo setkání Goetzové a Smolíkové v Goethe Institutu ve čtvrtek od 19 hodin, Mezinárodní festival mladé hudby a na 29. června projekci filmu Cremaster 2 od Matthew Berneye v Divadle Archa. Výstava trvá do 2. září.[
 Fotografie z výstavy American Art |
 Fotografie z výstavy American Art |
 Fotografie z výstavy American Art |
 Fotografie z výstavy American Art |
 Fotografie z výstavy American Art |
