V rozměrné goticko-barokní místnosti Alšovy jihočeské galerie se na výstavě českých autoportrétů sešly přibližně dvě stovky prací různých nejen dobou vzniku, ale především
mírou stylizace: od veristických "pohledů do zrcadla" po důmyslně zpracované šifry a podobenství.
Autoportrét je umělci výzvou a divákovi leckdy klíčem k mnoha dalším autorovým pracím. Věrně se otisknout do plochy plátna totiž vyžaduje odvahu k introspekci, k autoanalýze, která nemusí na světlo vynést vždy jen příjemné zprávy o stavu malířovy, grafikovy, sochařovy či fotografovy duše. Avšak vynese-li je, celek autorského díla je rázem možné zahlédnout novýma očima, v novém světle.
Proměny v čase
Z nynější expozice na zámku Hluboká, rozprostřené na časové ploše více než stovky let, se dá vyčíst několik zpráv o tom, jak se autoportrét měnil v čase. Tou první je postupné vytrácení řemeslné virtuozity, stylové průbojnosti a novátorství: namísto schopnosti strhnout původní výrazovou silou, kterou disponovaly avantgardní směry jako symbolismus, expresionismusči kubismus, nastupuje v 70. a 80. letech a zejména v posledních dekádách umění povrchní hry, citace, anekdoty a nápodoby.
Hlubinné sdělení o vlastním já se proměnilo v nezávazný žertík: stačí srovnat génia Hlaváčkova, Fillova, Kubištova, Josefa Čapka, Mikuláše Medka či Adrieny Šimotové s postmoderními nahodilostmi, ba schválnostmi Jiřího Davida, Milana Knížáka, Veroniky
Drahotové či Veroniky Bromové, které jsou hrou na umění, stejně jako laciným kýčem.
Druhou podstatnou zprávou, kterou expozice Autoportrét v českém umění 20. a 21. století podává, je postupné zpochybňování portrétovaného subjektu: jako by umělec posledních dekád ztrácel odvahu přihlásit se k sobě přímo a musel si vypomáhat různými manipulacemi, skrýváním či matoucím zmnožováním sebe sama.
Jako by se mu výchozí já rozprostíralo do stále širšího vějíře. Někdy je to postup nosný (mimo jiné ve skvělých fotografických stylizacích Dity Pepe a Míly Preslové či realistických malbách Petra Maliny nebo Ivany Lomové), jindy nikoli.
Výstava na Hluboké má ohromný potenciál: těch zhruba osmdesát zastoupených autorů, to jsou přes veškeré výtky a poznámky umělci, kteří jediné téma dokázali vyjádřit nejrozličnějšími způsoby.
Některé výsledky jejich autoportrétování nás mohou iritovat, jiné nám přijdou banální, další jako nenapodobitelné či památné. Ale jedno je jisté: pro to bohatství tváří, kterými je výstavní síň Alšovy jihočeské galerie v současné době naplněna, se expozici rozhodně vyplatí navštívit.
SKUPINA AUTORŮ - Autoportrét v českém umění 20. a 21. století
Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, kurátor Vlastimil Tetiva. Výstava trvá do 2. listopadu, vstupné 90 korun, doprovodný katalog 350 korun.
Hodnocení MF DNES: 70 %
