Norah Jones | foto: Blue Note

Rozmanité hudební chutě Norah Jonesové

Americká zpěvačka, pianistka a autorka Norah Jonesová přichází s třetím albem Not Too Late.

Poté, co v roce 2002 úspěšně debutovala albem Come Away With Me, recenzenti se ptali: Jak tahle mladičká dívka se svým evidentním talentem (částečně jistě zděděným po otci, indickém sitáristovi Ravim Shankarovi) naloží?

Zdálo se, že jejím osudem bude popově odlehčený písničkový jazz, jaký známe třeba z některých alb Cassandry Wilsonové nebo Diany Krallové. Už na druhém, komerčně mimořádně vydařeném albu Feels Like Home z roku 2004 jazzového koření ubylo ve prospěch tradičního amerického písničkářství a country.

A na novince Not Too Late už po jazzu téměř není ani památky, album je ovšem zatím největším mixem všemožných stylů v dosavadní zpěvaččině kariéře. Svým způsobem se Jonesová přiblížila nadstylovým písničkářkám typu Carole Kingové, možná i Joni Mitchellové.

Přes jistou roztříštěnost nelze v žádném případě říct, že by albu chyběla koncepce. Ta je obsažena jednak v typickém zpěvu, jednak v absolutní převaze akustických doprovodných nástrojů, a v neposlední řadě i v atmosféře písní – ani juchání, ani deprese, prostě běžný život.

Tím nejlepším jsou na Not Too Late aranžmá. Album by mohlo posloužit jako učebnice čistého využívání akustických nástrojů na pozadí klasických stylů i jejich křížení. Najdeme tu čistý folk (Wish I Could), country (Wake Me Up), ale třeba i píseň Sinkin’ Soon, jakoby song Kurta Weilla, zaranžovaný Tomem Waitsem.

V produkci Lee Alexandera se však pracovalo nejen s celky, ale i s detaily. Part rytmicky smyčcem hraného kontrabasu v Broken je jeden z nejkrásnějších – jakkoli nejde o žádný objev století.

Sama Jonesová zpívá nepochybně jistěji než kdykoli předtím. Nové písničky jí ostatně uvolní ruce na koncertech, zdaleka všechny nejsou postaveny na klavírním doprovodu, jak tomu bývalo dřív. Stále ještě v pozadí zazní nějaký ten vliv (v My Dear Country například jednoznačně Billie Holiday), ale Jonesová je už plně sama sebou.

Jakkoli by nepochybně umělecky měla i na natáčení jazzových desek, je asi dobře, že svůj záběr rozprostřela tak doširoka. Jonesová má talent pro písničky a v neposlední řadě i dobré spolupracovníky. Není důvod tímto směrem nepokračovat.

NORAH JONES - Not Too Late
Blue Note/EMI, délka  CD 45:29
Hodnocení iDNES.cz: 80%