V kategorii osobností zábavy jste porazil loňského vítěze Ondřeje Sokola, jehož Partičku podporuje generace sociálních sítí. Jak jste to dokázal, máte taky Facebook?
Ale ne, tohle já vážně neumím. Snad prý někde na Facebooku jsem, tvrdí manželka, která to spravuje a hlásí mi občas novinky, jenže mě to míjí.
Do dějin TýTý vejde vaše přednáška o vulgaritě jazyka, nečekaně korunovaná sprostým slovem.To asi nebyla improvizace?
Jistěže ne, takovou věc si musíte pečlivě připravit a dobře načasovat, aby to jediné slůvko zaznělo opravdu překvapivě, aby zazvonilo. Jen jedno a v pravý čas, ne víc.
Když píšete průvodní text sám, jak předem poznáte, jestli se diváci zasmějí?
Právě že nepoznám. Na druhou stranu by bylo smutné, když svou profesi dělám tak dlouho, abych to alespoň neodhadl. Nicméně s jistotou to stejně nevím nikdy.
Existují povolání, kde se i mistr musí pořád učit, aby takzvaně neustrnul. Jak to dělá komik? Učí se od kolegů, sleduje konkurenci?
Já to nedělám, ostatně humoru se ani naučit nedá. Na to je člověk vždycky sám, postupně se vyvíjí, kultivuje a učí se hlavně ze svých vlastních chyb.
Jaké je publikum na udílení TýTý? Horší, lepší než jinde?
Ani bych neřekl. Prostě je jiné, specifické, zvláštní. Nikoli nevlídné, ale lidé z branže pozvaní na ceremoniál se přece jen liší reakcemi od diváků, kteří si koupí vstupenky podle vlastní volby a za vlastní peníze.
Někteří moderátoři mají z přenosů strach, jiní v nich vidí adrenalin – sotva se kamera rozjede, úplně se rozzáří. Do které kategorie patříte vy?
Spíš k nervákům. Nejsem zrovna typ, který při živém vysílání rozkvete. Všechnopárty sice taky točíme s publikem, ale na záznam, takže jsem zvyklý, že ho můžeme dodatečně upravit. Přenos pochopitelně taky ustojím, ale vyloženě adrenalinové lákadlo v něm nevidím.
Bude se Všechnopárty, v letošním hlasování „stříbrná“ za Partičkou, vysílat i nadále?
Bude. Tedy alespoň doufám.
