Velké dobrodružství Mňágy a Žďorp začne, pokud se kapele podaří vybrat na stránkách Startovač.cz půl milionu. Což je částka, o kterou si u nás ještě nikdo z muzikantů v podobných crowdfundingových kampaních neřekl.
Jak jste přišli na nápad natáčet zrovna v Číně?
Když jsme slavili pětadvacet let a připravovali Dárečky, založil jsem si sešit na novou desku a pojmenoval jsem si ho Made in China. Zrovna jsem četl o tom, jak všichni jezdí točit do Ameriky, Německa, do Abbey Road a dalších slavných studií, a tak mě napadlo, že bychom odjeli doopravdy do Číny. Zjišťovali jsme možnosti, dokonce našli pěkné studio v Pekingu, ale ukázalo se, že už přes rok nefunguje, protože prý rozkradli vybavení. Už jsem se toho nápadu začal vzdávat, když se ozval z našeho velvyslanectví v Pekingu Martin Hošek, že by nám pomohl najít hraní na festivalech.
Ty nakonec hrajete tři...
Jsou to všechno velké přehlídky, kde hrají i kapely z Ameriky i Evropy. Museli jsme poslat přeložené texty a slíbili jsme, že na jednom z nich uděláme přednášku o české hudbě od sedmdesátých let do dneška. Na to jsme s bubeníkem kývli a už přesně víme, o čem tam budeme mluvit, a těšíme se na to.
Koncerty máte domluvené, proč tedy vybíráte od fanoušků na internetu půl milionu?
Protože honoráře za ně nepokryjí ani polovinu letenek. Pokud ty peníze neseženeme, uděláme si tam maximálně zajímavou dovolenou. Ale já věřím, že to vyjde a že se vybere potřebná částka celá, jinak se totiž všechny peníze vrací. Už jsme si námořní dopravou nechali poslat nějaká dobrá komba a činely, máme domluvené půjčení bicí soupravy od čínského bubeníka. A od lidí už se vybralo skoro dvě stě tisíc, za což všem velice děkujeme. Ono jde totiž vlastně o předprodej desky, to je základ. K tomu jim nabízíme různé bonusy, třebaže jim dvakrát denně natočíme palubní deník, možnost mít v bookletu alba své jméno a hodně dalších.
Povezete si s sebou i producenta?
Původně jsme tu desku chtěli dělat s Romanem Holým, aby byla zvukově vyleštěná jako Eagles. To ale odložíme. Inspirací toho názvu a rozhodnutí jet do Číny byla naše první deska Made in Valmez. To znamená, že k nahrávání přistoupíme jako začínající kapela, která nikdy neví, do čeho vlastně jde. To my netušíme taky, komunikace v angličtině je u nás omezená z obou stran, viděl jsem jen, jakou v tom studiu mají sbírku mikrofonů fixovaných lepenkou a tak. Rozhodli jsme se, že o zvuk se postará náš koncertní zvukař Franta Bača, který nám skvěle připravil živáky. Ale co nás doopravdy čeká, to netušíme, těšíme se na to, že nepůjdeme znovu do nějakého tuzemského studia, kde známe už i barvu toaletního papíru.
Kolik si na nahrávání vyhradíte času?
Musíme to stihnout mezi 3. květnem, kdy hrajeme v Pekingu, a 12. květnem, kdy máme koncert v Šen-čenu. Dobrodružná varianta, kterou upřednostňujeme, je, že tam desku rovnou i smícháme a přijedeme s opravdu hotovou nahrávkou, která bude mít čínský zvuk, ať už to znamená cokoliv. Chceme tuhle punkovou estetiku dodržet. Když jsem volal o radu Tomáši Etzlerovi, říkal mi, ať to určitě uděláme takhle. Že si jen máme vzít rok 1985 v Česku, vynásobit tisícem a přidat východní mentalitu. To nás natěšilo a říkáme si, že když jsme natočili Made in Valmez, zvládneme i Made in China.
Řešili jste nějak politické aspekty vaší výpravy?
Vůbec, všechno se to odvíjí od názvu. Made in China najdete dneska napsaný opravdu na všem, ale málokdo z nás tuší, co za těma levnejma teplákama z tržnic je... Nás zajímají lidi a muzika. Písničky máme hotové, přesto věříme, že je čínská realita velmi ovlivní. Chceme nasát atmosféru, ono jezdit do studia pekingským metrem bude fakt jiný. A budeme o tom na místě natáčet i film, který doufáme naváže na na Mňága Happy End. Některé scény nám už do něj píše Petr Zelenka. Teď už jen, aby to všechno klaplo.
