Ta story je až neuvěřitelná. Parov Stelar bylo nejdřív jen dýdžejské jméno Rakušana Marcuse Füredera. Ale pak se mu jednou zasekla deska a je z toho nový žánr.
Na festivalu se u nás představíte poněkolikáté. Co máme tentokrát čekat?
Především skvělou party. Ať si lidi určitě nezapomenou přibalit taneční boty. S živou kapelou totiž naše muzika dostává nový rozměr. Je to čistá energie.
Jste považován za pionýra elektroswingu. Jak to přišlo?
Začínal jsem na taneční hudbě. Hrál jsem drum'n'bass, zkoušel jsem techno. Pak jsem to začal kombinovat s jinými styly. A mezi nimi byl náhodou i swing.
Náhodou?
No vlastně spíš nehodou. Měl jsem na gramofonu starou desku Billie Holidayové, byl na ní nějaký škrábanec, tak se zasekla a hrála pořád dokola jeden úsek. Nejdřív jsem si řekl: Sakra, rozbitá deska! A pak jsem si uvědomil, že ta smyčka zní skvěle!
A přidal jste rytmus?
Ano. A rozhodl jsem se, že v tomhle směru toho musím natočit víc. Nejsem jediný, poslední dva roky je to hotová vlna dýdžejů.
Vy však máte živou kapelu.
S tím, jak přibývalo mých fanoušků, přibývalo i hraní. Pět dnů v týdnu jsem cestoval po světě a byl jsem pořád sám. Hodiny, které strávíte na letištích, jsou opravdu deprimující. Tak jsem si řekl, proč nepozvat pár muzikantů. Začalo to saxofonistou, ten přivedl bubeníka, ten zas další muzikanty. Nedělali jsme žádný nábor a najednou z toho byl Parov Stelar Band a jedeme hrát k vám.
