Do Státní opery dorazila Elis přímo z Fóra Karlín, kde s úspěchem předskakovala francouzské zpěvačce Zaz. Ta ji prý ještě před koncertem musela uklidňovat.
Jaký pro vás vůbec byl koncert Zaz?
Zas skvělý. Už jsem ji viděla dvakrát na Colours, tentokrát jsem ji celou nestihla, protože jsem rychle přejížděla, abych stihla vyhlášení Slavíků. Nečekala jsem, že bude nějakým způsobem i o mě. I tak jsem do Státní opery přijížděla šťastná, Fórum Karlín bylo plné, byla tam úžasná atmosféra i lidi. Nevypískali mě, tleskali, řvali, nic krásnějšího jsem si přát nemohla.
Český slavík 2014 |
Co pro vás jako pro začínající zpěvačku znamená objevit se v tradiční anketě, jako je Český slavík?
Hodně. Je to odraz práce, kterou mám za sebou a hudby, kterou se snažím dělat. Skládám si hlavně svoji muziku a je skvělé vidět, že jsou tu lidi, kteří to přijmuli. Je to pro mě pohnutka pokračovat v tom, protože vidím, že je pro koho.
Kdybyste měla vypíchnout jednu věc, proč jste v objevu roku zvítězila zrovna zrovna vy?
Asi ukulele. Lidi, když ho vidí, tak se strašně smějou, co je to za malý nástroj. A o tom je ostatně i moje píseň Shubidu, aby si lidi brali z negativ pozitiva. Myslím, že ten optimistický klip, který rozesměje, v téhle těžké době mohl lidi taky potěšit.
Kdybyste měla shrnout rok, během kterého jste byla objevena, co pro vás byl nejdůležitější zážitek?
Zúčastnila jsem se Hlasu Československa, přestože jsem zpívala už předtím, byla to pro mě jistým způsobem důležitá životní změna. Poznala jsem spoustu lidí, s některými i spolupracuju. Beru to za svůj velký start. Dostala jsem spoustu příležitostí, jako bylo zpívání s Ewou Farnou na Velehradě před třiceti tisíci lidmi. Na Legendách popu jsem si zazpívala s Ilonou Czákovou nebo Leonou Machálkovou, to byl taky zážitek. Těch akcí a zkušeností bylo celkově hrozně moc.
Fotogalerie |
Na předávání jste svoji děkovačku neočekávaně zazpívala a doprovodila se právě na ukulele. Jak dlouho jste si to chystala?
Strašně krátce, až se za to stydím. Než jsem šla zpívat před Zaz, tak jsem si to v zákulisí narychlo napsala do mobilu. Říkala jsem si, že kdybych se na pódiu velikou náhodou přeci jen objevila, neměla bych tam stát jako sloup a ještě se v mém blonďáckém případě zakoktat. Tak jsem si to rychle napsala, jednou přehrála a ani se to nenaučila nazpaměť, protože jsem si myslela, že to beztak nebude třeba. Pak jsem musela ten mobil stejně vytáhnout, ale měla jsem už vybitou baterii. Takže to naopak nakonec byl úplně blonďácký výstup.
Ale alespoň spontánní. Se Zaz jste mimochodem mluvila?
Ano, udělala jsem si s ní fotku. Ale samozřejmě neumím francouzsky, což mne strašně mrzí. Překládal mi náš klávesista. Než jsem šla vystupovat, tak stála vedle jeviště a uklidňovala mě. Bavily jsme se o kráse národního jazyka. Říkala mi, ať se spojím se zemí a nebem a že pak chytnu svůj bod na zemi a budu se cítit nádherně. Takže nakonec, přestože ona neumí vůbec anglicky a já vůbec francouzsky, jsme si, myslím, pokecaly docela dobře. Ona je prostě úžasná, mám všechna její alba a často je poslouchám. Byl to pro mne zkrátka zážitek.
