Z | foto: Filmové studio Barrandov

S úpravou Adély by otec nebyl spokojen, líčí syn Oldřicha Lipského

  • 19
Úplně jiný film, tvrdí kameramani, kteří navštívili premiéru digitalizované verze komedie Adéla ještě nevečeřela. A přidal se k nim i režisérův syn Dalibor Lipský, který k digitalizaci nedal souhlas. „Všechny jejich výhrady podepisuju, otec by nebyl spokojen,“ tvrdí. Film se nyní vrací do kin.

Loni v srpnu byl jako syn režiséra Oldřicha Lipského požádán o souhlas s digitalizací filmu. „Protože se věnuji filmové postprodukci včetně barevných obrazových korekcí, jsem si vědom, o jak subtilní a snadno pokazitelnou fázi dokončení filmu jde,“ vypráví Dalibor Lipský.

Proto kromě mnoha jiných otázek vyslovil požadavek, aby jako odborný konzultant byl přizván kameraman Štěpán Kučera – syn Jaroslava Kučery, autora původní obrazové podoby filmu. „Bohužel Štěpán Kučera přizván nebyl a já jsem souhlas s digitalizací neudělil,“ zdůraznil syn režiséra.

Měl dobrý důvod, byl u přípravy, natáčení i dokončování Adély. „Vím, kolik pozornosti můj otec, kameraman, ale i architekt Vladimír Labský, kostýmní návrhář Theodor Pištěk a výtvarník Jan Švankmajer věnovali obrazové stránce, využití výtvarných lahodností poskytovaných pražskou secesí včetně výsledných barevných jemností a stylizací.“

Kameraman použil změkčující filtry, barevné polotóny při svícení, negativní materiál s jemným podáním a zrnitostí. „To vše bylo v sázce při digitalizaci - a jak jsem viděl na premiéře, obrazový koncept byl nepochopen i nedodržen. Barevné podání je nevyrovnané, místy dryáčnické, postrádá původní jemnocit a eleganci. Ani se zvukem není vše v pořádku. Otec a jeho kolegové by s touto podobou svého filmu spokojeni nebyli,“ tvrdí syn Lipského . „Pokud již autoři nežijí a nemohou své dílo bránit, musí být ustaven odbornější postup, garantující lepší výsledek,“ dodává.

„Necitlivá úprava kontrastu, tmavé partie bez kresby, prázdné černé plochy a nevyrovnaná kolorita svědčí o neprofesionální práci,“ shrnul za Asociaci českých kameramanů Marek Jícha. „V divácích zůstal pocit rozčarování a údivu. Digitálně restaurovaný film přináší zcela jinou podobu obrazového řešení, než jakou vytvořili autoři,“ popsal Jícha. I podle něj u prací zřejmě chyběl kameraman a jiní kvalifikovaní experti.

„Překvapivě a bezdůvodně nastávají výrazné skoky v jasu, sytosti i kontrastu. Scéna, kdy Květuška s dědečkem chytají motýly, se snímala přes filtry kvůli lyrické stylizaci, necitlivá úprava ji posouvá k dramatu,“ připomíná Jícha, že právě kameraman Adély Jaroslav Kučera si na obrazu zakládal.

„Výsledkem restaurování Adély je úplně jiný film, v obrazové nejednotnosti působí jako nedodělaný polotovar,“ dodal Jícha. Restaurování v maďarských laboratořích zaštítil Národní filmový archiv v Praze, s nímž kameramani i jiní filmaři vedou spor o způsob digitalizace starších děl.

Před časem tvůrci kritizovali též výsledek maďarské restaurace animovaných Starých pověstí českých. Podle nich pro Národní filmový archiv nerozhoduje kvalita, nýbrž cena prací, což vedení archivu odmítá a podezírá filmaře, že by chtěli svá díla při digitalizaci zpětně „vylepšovat“. K digitalizaci Adély uvedl šéf archivu Michal Bregant, že „výhrady asociace kameramanů jsou nepodložené“.

„Barevnost filmu nastavujeme podle pečlivě vybrané dobové kopie, která je pokud možno z období premiéry a nevykazuje známky barevné degradace, a usilujeme o autentický vzhled filmu,“ líčí jedna ze dvou restaurátorek Tereza Frodlová.

Jak je možné, že se Adéla digitalizovala, i když syn Lipského nedal svolení? Podle archivu rozhodují majetková práva, jež drží ke starším dílům státní fond kinematografie. Osobnostní autorská práva mají zajistit, aby dílo nezískalo podobu, která je poškozuje či dehonestuje.