Vážně to o vás říkají. A to není vše. Vesměs mladí diváci také tvrdí, že jste měl dostat devět, a ne jen tři oscarové nominace, a že postavu Boha v novém snímku Božský Bruce nehrajete – že Bohem přímo jste. Těší vás to, nebo už jen mávnete rukou?
Samozřejmě, že reaguji na chválu jako každý jiný smrtelník. Je to vždycky příjemné, co si budeme povídat, rozhodně mnohem příjemnější než kritika. Od chvíle, kdy jsem začal hrát, slýchal jsem chválu, a já přitom začínal hodně mladý. Ale zároveň jsem se odjakživa snažil, aby mi sláva nestoupla do hlavy, abych z toho, jak se říká, docela nezpitoměl. Spíše si opakuji, že mě potkalo štěstí a že je to dar, nikoli že bych snad měl na slávu automatický nárok.
Ale proč vás, vlastně legendu, tolik obdivují právě mladí?
Tak to je věc, kterou vám neumím vysvětlit. Ani se o to nebudu pokoušet.
Málokomu se poštěstí hrát Boha. Máte o něm nějakou vlastní představu, kterou byste se pokusil do filmové role tak trochu vpašovat?
Jistě, svou soukromou představu o Bohu mám, ale pokud jde o film, tam ji nevnáším. Scénář je prostě předem daný, odříkávám text, jak ho napsali, pochopitelně nejlépe, jak to dokáži, ale rozhodně se do toho neopírám, abych předváděl nějakou zásadní moc shůry.
Je pravda, že máte hrát ve filmu o Nelsonu Mandelovi? A pokud ano, budete vycházet z faktů, nebo ze své představivosti?
Máte správné informace. Ano, ten scénář právě vzniká, vychází z knihy Dlouhá cesta ke svobodě, kterou Mandela napsal sám o sobě. Ale je to příběh o něm, méně už o faktických událostech, Mandela popisuje své osobní pocity z dějin, jejichž se stal součástí i hybatelem. Nemluví tu příliš o úspěších, které pokládá za úspěchy své země, ale spíše o tom, v čem vidí své osobní nezdary. Popisuje svou rodinu, blízké, vesnici, odkud pochází. Bude to příběh o Mandelovi, jak se vidí sám.
Kdysi jste režíroval ceněný snímek Bopha!, ale od té doby jste tuším už nikdy znovu režii nezkusil. Proč?
Zase máte pravdu, opravdu to byl jediný pokus. Mimochodem vyslovuje se to Bopa, je to v jazyce Zulu. Byla to náhoda, která mi spadla do klína. Scenárista i můj agent si usmysleli, že by mi to sedlo, že bych měl pro tu africkou látku dobré oko i cit. Vzal jsem to tedy s podmínkou, že budu jen režírovat, a ne hrát i hlavní roli, jak navrhovali. Byla to příjemná zkušenost, ale popravdě řečeno, herectví dávám přednost. Za prvé jsem líný a hraní mi jde snáz. Za druhé bych nechtěl strávit celý rok jediným projektem, což režisér musí, za třetí k režii patří i kus politiky, a já politiku nemám rád. A konečně režiséři mají menší honoráře. Takže raději dělám za víc peněz to, co umím lépe a co mě víc baví, než naopak.
Přiznám se, že u vašeho thrilleru Sedm se pokaždé znovu bojím a u Řidiče slečny Daisy dojímám, i když je vidím podesáté. Máte také takové filmy, které na vás spolehlivě působí i po letech?
Úplně vám rozumím, ten pocit přesně znám. Tak třeba Mobydick s Gregorym Peckem nebo Soumrak dne, to je obrovská lekce herectví. Kdykoli přejíždím po televizních kanálech a na některý z těch filmů narazím, nikdy už dál nepřepnu.
Sám jste vnímán jako symbol úspěchu afroamerického umělce, loni získali Oscary Denzel Washington a Halle Berryová. Znamená to, že rovnosti herců tmavé pleti už je učiněno zadost, nebo to je jen vrcholek ledovce, lesk jednoho oscarového večera, a realita všedních dní je jiná?
To není vůbec snadná otázka. Podívejte: skutečná rovnoprávnost, to je svoboda neuspět. Pokud jde o rovné příležitosti a rovné podmínky, ty už ve Spojených státech opravdu existují, v tomto ohledu se za poslední roky skutečně hodně změnilo. Oscary udělené černým Američanům tuto situaci plně vyjadřují a pod ni už nikdy znovu nepůjdeme, od ní se můžeme jen odrážet stále dále vzhůru. Možná v příštích pěti letech Oscara nikdo z nás nedostane, ale už to nebude proto, že by o tom záměrně rozhodli, ale jen proto, že jsme prostě nepodali tak výjimečné výkony. Ovšem nejde jen o černé Američany, ale také o další menšiny. Celou historii Ameriky tvoří boje menšin za uznání jejich práv, ať to byli Irové, Židé, Italové, koneckonců jako vůbec první Indiáni, kteří o to usilují dodnes. A vždycky bude na světě existovat nějaká skupina, která povede bitvu proti své pociťované či skutečné diskriminaci.
Tím postojem jste mi připomněl svou roli ve Spielbergově nepříliš úspěšném, ale pro mě osobně zajímavém filmu Amistad…
To jste mě potěšila, já ten film miluji! Podle mě je nedoceněný a nepochopený.
Takže si dovolím hodně zvědavou otázku – Co je pravdy na pověstech, že je Spielberg právě v těchto dnech v Praze?
Ne, není tady. To bych já zcela určitě věděl.
 Ve středu v noci dorazil na festival do Karlových Varů americký herec Morgan Freeman. (9.7. 2003) |
 Hollywoodskou Morgan Freeman zahájil ve středu v noci projekci filmu Pavučina snů. |
 Morgan Freeman odpovídá na dotazy během tiskové konference v karlovarském hotelu Thermal. |
 Morgan Freeman odpovídá na dotazy během tiskové konference v karlovarském hotelu Thermal. |
 Morgan Freeman - Jiří Bartoška |
