Antologii sestavily romistky Helena Sadílková (1977) a Jana Kramářová (1974), a to jako opožděný doplněk ke stejnojmenné a stejně tematicky zaměřené výstavě, která se v Brně uskutečnila v polovině roku 2006. Editorky se sice v knize omezily pouze na prózu s tím, že poezii a folklor by rády představily v příštím svazku – ale žánrová vymezení jdou v případě romské literatury stranou.
Na ně je písemnictví tohoto etnika příliš mladé: poprvé se totiž ústní vyprávění proměnila v psaný text až po druhé světové válce, první časopisecké publikace spadají do 60. let – a předcházející pokusy poskládat romskou literaturu do knižních výběrů skončily u dvou útlých, špatně distribuovaných svazků, které připravila zakladatelka české romistiky Milena Hübschmannová (1933–2005).
. Čalo voďi/Sytá dušeTexty zařazené do bilingvní čítanky Sytá duše napsalo jedenadvacet autorů tří generací: od nejstaršího Andreje Pešty (1921) k nejmladšímu Petru Žigovi (1981). Někteří za sebou mají samostatné publikace v nakladatelstvích Triáda nebo G+G (Erika Oláhová, Margita Reiznerová, Gejza Horváth), většina se však širšímu čtenářskému okruhu představuje poprvé. |
Romští autoři zařazení do Syté duše nejraději vyprávějí: základem jejich stylu je poetická zkratka a průzračnost – to, co mají na srdci, se rázem ocitá na jazyku, resp. na papíře. Jejich texty se tak blíží deníkovým zápisům, a to nejen svojí fragmentárností a otevřeností, ale také realistickým základem, syrově nahozenými popisy toho, co autor vidí nebo viděl kolem sebe.
Lidové umění a art brut dohromady
Spontaneita jejich výrazu však často dobarvuje skutečnost fikcí, takže do některých vyprávění pronikají prvky legend, báchorek a pověstí, a to jednou hrdinských, jindy fantaskních až hororových.
Sytá duše je kniha věrná svému šťastně zvolenému titulu: literárně neškolení tvůrci, kteří by sami sebe za spisovatele nikdy nepovažovali, píší proto, že psát musí – že je cosi nutká, že se v nich náhle vzedmuly emoce, že se jejich duše nasytila bolestí či štěstím.
Díla romských autorů mají stejný kořen jako lidové umění nebo art brut. Poměřovat je proto mustrem "vysoké" beletrie je ošemetné: jednak proto, že kvůli tomu přítomná antologie nevznikla – a jednak z důvodu, že by se krásná literatura mohla zhrozit, co všechno podstatné kdesi poztrácela…
Čalo voďi/Sytá duše
Sestavily a průvodní texty napsaly Jana Kramářová a Helena Sadílková. Muzeum romské kultury, 400 stran, cena neuvedena.
Hodnocení MF DNES: 90 %
