Radek Banga z kapely Gipsy.cz

Radek Banga z kapely Gipsy.cz | foto: Petr Topič, iDNES.cz

Romové se prosazují. A fankluby rostou

  • 29
Není jich zatím mnoho, ale jsou. Romské hvězdy. Úspěšní Romové se prosazují v české kultuře, a tudíž i ve společnosti.

Hiphopera Radka Bangu alias Gipsyho z kapely Gipsy.cz jmenovala nedávno vláda českým velvyslancem Evropského roku rovných příležitostí pro všechny. Od vlády to je možná jen snaha využít známou tvář. Může však také jít o nový signál: romských hvězd přibývá, a nelze je tudíž ignorovat ani na politické scéně.

Známý moderátor České televize Richard Samko prohlásil, že za několik let budou romští televizní moderátoři standardem. Vychází zřejmě z faktu, že mladí Romové (alespoň ve městech) mají větší šanci studovat a vzdělaných Romů přibývá. Samko se do ČT dostal poté, co před sedmi lety využil nabídky absolvovat na Vyšší odborné škole publicistiky půlroční kurz pro romské žurnalisty.

Zaplať pánbůh za „normály“
Za vzděláváním mladých Romů stála tou dobou jiná romská novinářka – Jarmila Balážová. V šest let starém rozhovoru s lehkou ironií glosovala vztah většinové populace k Romům: „U jedněch je vztah vyloženě nenávistný, přičemž ona nenávist zpravidla ani nevyvěrá z vlastní negativní zkušenosti. Druhé charakterizuje přístup laxní. Je jim to jedno. Oni ty ‚Cikány‘ nemusí, ale zabíjet, to už je dle jejich názoru moc. Učinit však něco proti tomu zabíjení také!

Třetí skupinka, početně velmi omezená, Romy miluje – stejně hloupě, jako je ta první nenávidí. Tihleti ‚rádoby humanitní lidé‘ totiž také nerozlišují. I oni cítí něco k Romům – i když třeba lítost, obdiv, či dokonce lásku – jako k jedné mase. A poslední, ještě méně početnější, jsou ti ‚normálové‘. Je jich jako jehel v kupkách sena, ale zaplať pánbůh za ně!“

Něco na pohledu bílé většiny na romskou menšinu bude. Jarmila Balážová patří nicméně k intelektuální špičce Romů, a ti se už z principu nemohou stát mediálními tahouny jako Banga či v nedávné minulosti zpěvačka Věra Bílá. Jisté je, že na mediální scénu vstupuje generace sebevědomých Romů, zhruba třicátníků až čtyřicátníků, kteří se vypracovali ve výraznou společenskou elitu.

Zmiňme alespoň několik dalších jmen: zpěvačku Yvetu Kováčovou, houslistu a aktivistu Vojtěcha Lavičku, televizního reportéra Pavla Giňu, ředitelku romského muzea v Brně Janu Horváthovou, kardiochirurga Pavla Horvátha, lídra kapely Gulo čar Vladimíra Dirdu, tanečníka Michala Šaraje, famózního houslistu Marka Baloga či výtvarníky Davida Zemana a Vieru Kotlárovou.

Začalo to SuperStar?
Jednou z nejspolehlivějších cest, jak si získat mezi bílou populací v Čechách respekt, zůstává pro Romy hudba. Už v bakelitových 70. letech zazářila hvězda charizmatického hudebníka Antonína Gondolána, ale do masového povědomí se generace nejmladších romských muzikantů dostala teprve soutěží Česko hledá SuperStar. Z ní vzešli výrazná Martina Balogová a vítěz druhé řady Vlastimil Horváth.

Zatímco Balogová dojímala a možná i dráždila roku 2004 diváky u obrazovek, chystal se k výstřelu na výsluní divoký raper Gipsy, tehdy ještě spíš přirovnávaný k „Eminemovi z hlaváku“. A poněkud mimo mediální pozornost se tvořila i osobnost nevidomého hudebníka Mária Biháriho.

Pro mladší publikum jsou to však dvě dnes bezesporu hvězdné kapely: již zmiňovaní Gipsy.cz a brněnské funky seskupení Gulo čar, mimochodem předskokan slavného Jamese Browna a držitel sošky Anděla v kategorii world music v roce 2003. Na jejich loňském albu Gipsy Goes To Hollywood pracoval producent Doug Wimbish, který spoluvytvořil i nahrávky Annie Lennox či Madonny. Paradox však je, že polovina hudebníků z Gulo čar se nadále živí v civilu kopáčskými pracemi.

Radek Banga krátce po letošním udělení Anděla pro kapelu Gipsy.cz tvrdil, že stylem své hudby i popularitou „nastolili nový trend“. Zní to silácky, ale má to svou logiku. Před pár lety převažovalo na koncertech romské publikum, dnes mají Gipsy.cz posluchače napříč etniky, aniž slevili ze svého lehce agresivního hudebně-textového výrazu. Dál brojí proti předsudkům a diskriminaci, ale s humorem a nadsázkou, v muzikantsky skvělých vystoupeních se posunují až ke kabaretním kouskům.

Klíč? Romaňi buči
Nelze nepřipomenout osobnosti ze smíšených manželství. Například sestry Ivu Bittovou a Idu Kellarovou. Zatímco světově respektovaná Bittová se od této skutečnosti ve své tvorbě víceméně distancuje, pro Kellarovou, zpěvačku a organizátorku nejautentičtějšího romského festivalu ve Svojanově a mezinárodních workshopů, je romská identita životní náplní. Ale možná dojde k určitému sblížení: obě umělkyně totiž na leden chystají první společný koncert do pražské Lucerny. Výtěžek bude určen na dětské tábory pro talentované romské děti.

Do jaké míry je pro romské umělce podstatné zdůrazňovat svou identitu? Na to vnesl netuctový pohled filmový dokument Houslový rytíř. Film režiséra Pavla Marka, spolurežírovaný portrétovaným umělcem, famózním houslistou Markem Balogem, znejistěl i ty nejotrlejší soudce přes „romsko-českou problematiku“. Čím?

Balog o sobě ve filmu vypráví několik historek, které se pak nepotvrdí navzdory přesvědčivosti podání. Dokumentární přístup režisér Marek připisoval později jisté romské specifice, označované „romaňi buči“ – „romská práce“.

To, co majorita interpretuje jako klamavost či ulhanost, je zřejmě pro Romy, kteří byli po staletí utiskováni, nutností. O přechytračení gádžů je koneckonců spousta krásných cikánských pohádek. Těžko říct, do jaké míry byl tedy nadsázkou ostrý výrok Radka Bangy: „Základem je, že Romové nemají motivaci. Podám ti prst. Nevezmeš ho? Pak jdi do hajzlu! Chcípni, když nechceš nic dělat.“

Vraťme se na začátek. To, že se Banga stal velvyslancem, je dobrou zvěstí: mega hvězda udělá pro Romy statisticky víc než sebeušlechtilejší paní učitelka. Otázkou je, zda se charizmatický rapper nestane spíše maskotem, který splňuje představu většinové společnosti o rozhněvaném Romovi s notně nediplomatickým slovníkem. I když možná právě tohle patří k image hvězdy. A v tom případě je vlastně všechno v pořádku. Nebo to může být ještě jinak; neboť taková je filozofie „romaňi buči“.