Klasik specifického hororového subžánru George A. Romero na festivalu ve Varech uvedl svůj oblíbený film Hoffmannovy povídky z roku 1951. Právě ten mu prý ukázal, jak točit. „Snímek jsem viděl, když ho poprvé uvedli v USA v roce 1952, a zamiloval jsem se do něj. Okouzlila mě jeho krása a fantazijní prvky,“ popisuje Romero zážitek z dvanácti let.
„Když jste si tenkrát chtěli doma něco pustit, museli jste si půjčit 16mm promítačku. A já byl tenkrát ochoten dát všechny své peníze za to, abych se na film mohl podívat znovu,“ vypráví režisér, který vyrostl v Bronxu. Hoffmanovy povídky navíc velkou díru do kinematografie neudělaly, takže většinou nebylo těžké si je půjčit. Romero však vzpomíná, že přesto byly čas od času v tamní půjčovně nedostupné. „Později jsem zjistil, že to druhé dítě, které si britský film půjčovalo, byl Martin Scorsese z Brooklynu,“ směje se Romero. Právě Scorsese se později zasadil o to, aby byl jejich kultovní snímek z dětství zrestaurován.
Reklamy na pivo
Pro režiséra zůstaly Hoffmanovy povídky oblíbeným filmem dodnes. „Byl to jeden z momentů, kdy jsem pochopil, že můžu točit filmy. Tvůrci neměli moc peněz, takže k vytváření triků pouštěli scény pozpátku či používali dvojitou expozici. Tomu všemu jsem rozuměl a chápal jsem, jak to dělají,“ vysvětluje režisér. A dodává, že kdyby tehdy viděl Jurský park nebo něco podobného vytvořeného pomocí počítačových efektů, tak by byl sice ohromen, ale jakékoli filmové pokusy by vzdal.
Romero se tak jako čtrnáctiletý do natáčení krátkých filmů vrhnul. Na střední škole se pak potkal s podobně smýšlejícími lidmi a společně založili společnost na natáčení reklam. „Tehdy stále ještě nebylo video, vše se točilo na film, i televizní zprávy. Tak jsme na film točili reklamy na pivo,“ popisuje dobu, kdy studoval na pittsburghské Carnegie-Mellon Institute.
Jejich společnost měla dostatečný úspěch, takže si mohli pořídit lepší techniku a začít připravovat natáčení celovečerního snímku. „Vždycky jsem miloval horor a fantasy. Napsal jsem však nejdříve scénář ke generačnímu filmu o dvou teenagerech. Ale nikoho to nezajímalo, tak jsme se rozhodli udělat něco lákavějšího,“ vysvětluje Romero, jak přišel nápad s hororem plným oživlých mrtvol.
Zombie nejsou ze SSSR
„Inspirovala mě novela Já, legenda od Richarda Mathesona. Vypráví o světě, který celý ovládli upíři a zbývá jen jeden jediný člověk. Vzniklo podle toho několik špatných filmů, mě však kniha inspirovala jen vzdáleně,“ popisuje „Chtěl jsem do toho dostat nějakou nečekanou událost. Vytvořil jsem proto příběh o lidech na farmě, kteří spolu řeší běžné věci a nezajímají se o to, že venku se mezitím svět změnil,“ dodává.
Tak vznikl černobílý snímek Noc oživlých mrtvol, který ve své době překvapil množstvím explicitně podaných násilných scén, například zombiemi hodujícími na mrtvolách. Hlavní roli ve snímku tehdy dostal černošský herec. „Hodně lidí si proto myslí, že film měl mít protirasistické vyznění. Ale tak jsme o tom nepřemýšleli, Duane Jones byl prostě nejlepším hercem mezi našimi známými,“ směje se Romero.
Jiní ve snímku hledali politické poselství, oživlé mrtvoly měly představovat nepřátele ze Sovětského svazu. „Chtěli jsme jen ztvárnit malou skupinu lidí, kteří se brání nějaké změně. Nedostatek spolupráce, neschopnost komunikace, to je to jediné, na co jsme chtěli poukázat,“ upozorňuje Romero.
Natáčení Noci oživlých mrtvol vyšlo celkem na 114 tisíc dolarů. Film tehdy kritika příliš dobře nepřijala, získal si však velkou popularitu po amerických autokinech a jen v USA vydělal 12 milionů dolarů. Celosvětově pak přidal dalších 18 milionů.
Prvotina z roku 1968, která pomohla ustavit jeden hororový žánr, je dodnes režisérovým nepřekonaným snímkem. Jeho další tvorba, kde se pokoušel i o jinou tématiku, už takové nadšení nevzbudila. Navázat se mu částečně povedlo až po deseti letech s filmem Úsvit mrtvých, kde skupinku lidí a spoustu živých mrtvých poslal pro změnu do nákupního střediska. Romero tehdy využil první takovou stavbu v Pittsburghu a snímek pro změnu pojal jako kritiku konzumní společnosti.
Podívejte se na původní trailer k filmu z roku 1968:
