Romeo a Julie - vášně a zmatky na scéně

- Ostravská inscenace Romea a Julie je výpovědí o běsech a vášních v každém z nás, o bariérách, které si stavíme. Režisér Juraj Deák obsadil do titulních rolí mladičké herce, nedospělé věkově i herecky, což dodalo inscenaci náboj a kouzlo bezprostřednosti. Romeo Marka Holého se představuje jako nevybouřený mladíček, toužící po naplnění své lásky (ať už je jejím objektem Julie či jiná dívka).

Vnitřní zmatek a sexuální nedočkavost se odrážejí v jeho klackovitých pohybech. Těžko skrývaná tréma v úvodní části představení dala ve slovní rovině zapadnout mnohým významům, teprve ve vypjaté scéně s Tybaltem se Holý uvolnil a výrazně vylepšil pocit ze svého vystoupení. Jana Bernášková vetkla Julii do vínku dětskou rozjívenost i schopnost rychle dospět. Stejně jako Romeo vnímá své milostné vzplanutí dramaticky a osudově, s notnou dávkou divadelnosti. Uniká z neprodyšně uzavřeného "skleníku" rodičovské péče a vypitím lahvičky se oddá osvobozujícímu, halucinogennímu tanci.
Režisér nechává milenecký pár bez zaváhání volit extrémní řešení, nacházet rozkoš v duševním sebetrýznění. Postavy inscenace jsou ovládány temnými běsy, deroucími se na povrch. Zásadním tématem se stává pudové chování lidí, zvířeckost, která nutí bránit si hranice teritoria za cenu sebezničení - tyto rysy přímo zosobňuje uhrančivý Tybalt (Petr Sýkora).
Deákovi se podařilo vyvážit a sjednotit všechny složky inscenace - oproštěnou konstrukci na točně, důsledné využití světel, drásavou až disharmonickou hudbou s chorálními zpěvy, soustředěné herecké výkony i svižnou choreografii soubojových scén. Nevyvaroval se však zadrhnutí na třecích ploškách mezi svým osobitým a "tradičním" pojetím dramatu. Nejmarkantněji to prozrazuje plesová scéna, kde je neopodstatněným a rušivým způsobem střídán zběsilý tanec masek v divokém tempu s poněkud sterilními, ač líbeznými, úryvky hudby. Šťastně se podařilo propojit vážnou a komickou rovinu hry především energií kypící Chůvě v podání Jitky Smutné (v alternaci s věrou Janků) a bláznivě moudrému Merkuciovi (František Strnad).
Naddimenzovaný obraz vévody a komentář všetečného průvodce hrou (Tomáš Jirman) učiní otazník za věčným příběhem. Usmíření rodů nad mrtvými těly milenců vyznívá do ztracena, ne jako režijní záměr, ale spíše jako nepříliš čitelná tečka.

Wiliam Shakespeare: Romeo a Julie Národní divadlo moravskoslezské Ostrava
překlad	Jiří Josek
režie	Juraj Deák
scéna	Ondřej Nekvasil
kostýmy	Milan David
hudba	Petr Malásek
choreografie	Igor Vejsada
šerm	Libor Olšan
Premiéra 23. ledna v Divadle Jiřího Myrona