Britská manga ilustrátorka Sonia Leong zasadila Shakespearovu tragédii do prostředí dnešního Tokia. Montekové a Kapuleti jsou v jejím podání dvě znepřátelené rodiny japonské mafie – jakuzy, Romeo je rockovou hvězdou a Julie dívenkou z módní tokijské čtvrti Šibuja. To jsou však pouze jejich vnější rysy. Jejich povahy i činy plně odpovídají více než čtyři sta let staré předloze.
To, společně s českým překladem, který vychází z verzí předního českého shakespeareologa Martina Hilského, vytváří sice místy zajímavé jiskření, podobné, jakého dosahují téměř všechny pokusy "upgradeovat" literární (ale třeba i filmovou, operní apod.) klasiku, vedlejším produktem téhož jiskření jsou ale relevantní otázky po smyslu takové aktualizace.
Problém není v tom, že byl z Romea a Julie udělán japonský komiks - v dnešní době je třeba kvitovat každou cestu, jak dostat klasický příběh, na který se odkazují stohy sekundární literatury a dalších uměleckých artefaktů, k nové generaci čtenářů. Otázka zní, zda je nutné - neboli zda je účelné, zda to něčemu pomáhá - děj a osoby "zpřítomňovat", ty hlavní navíc jako jakési mondénní figurky.
Některé pasáže kreslířka, skoro jako by se vyděsila své aktualizace, pojala víceméně tradičně, prostředí i oblečení osob stojí mimo čas, případně je vyloženě retro (to je ostatně výhoda - či nevýhoda? - nadčasových střihů ženských kimon). V přesvědčení o onom zesoučasnění si tedy nebyla autorka stoprocentně jistá. Ostatně, mnohé současné charakteristiky postav se dozvídáme prostým sdělením, v ději prakticky žádnou roli nehrají (včetně té o Romeovi coby "rockerovi").
Shakespeare, a najmě Romeo a Julie, už unesl leccos, zejména v "postmoderním" slohu. Tomu příběhu neubere ani manga. Ale ani výrazně nepřidá. Nicméně: v podobných případech vždycky platí - i kdyby k originálu moderní úprava přitáhla jediného člověka, díky za ni.
William Shakespeare - Sonia Leong: Romeo & Julie
z angličtiny přeložil Martin Hilský
vyd. Albatros, 196 stran
