Barevný závoj

Barevný závoj - Fotografie z filmu Barevný závoj (2007) | foto: Bioscop

Romance zděděná po Gretě Garbo

  • 1
Týž příběh lásky, v němž před třiasedmdesáti lety zářila Greta Garbo, teď natočila Naomi Wattsová. Jmenuje se Barevný závoj.

Konečně opravdová, poctivá starosvětská romance, jaká tu chyběla od Anglického pacienta. Alespoň tak se v zámoří mluví o Barevném závoji, který právě míří do českých kin, zaštítěn spolehlivými jmény.

V přepisu stejnojmenné knihy W. Somerseta Maughama tvoří ústřední pár oscarový herec Edward Norton a křehká kráska z King Kongovy náruče Naomi Wattsová. Oba film navíc i produkovali.

Rodinná záležitost
Nejsou první, koho si příběh o znovunalézání lásky britských manželů v zapadlé čínské vsi získal. Jde již o třetí filmovou verzi; druhá vznikla v 50. letech a tu premiérovou v roce 1934 proslavila legendární Greta Garbo po boku Herberta Marshalla a v režii Richarda Boleslawského.

Ačkoli jde o romanci z jiných časů, protkanou dobovými prvky koloniálního impéria a cestovatelské exotiky, Norton prohlašuje: "Myšlenka života ve světě svázaném přísnými pravidly je přece stále aktuální. Na dvou lidech, kteří nalézají pokoru a učí se navzájem odpouštět jeden druhému, je vždy něco dojemného."

Původně se pro hlavní ženskou roli uvažovalo o Nicole Kidmanové, ale byl to právě Norton, kdo osobně přivedl Naomi Wattsovou. Rodinnou příchuť snímku dodává skutečnost, že intimní trojúhelník vztahů v roli hrdinčina milence doplňuje hrdina Vřískotu Liev Schreiber, herec i režisér, ale hlavně "v civilu" životní partner Wattsové a otec jejich očekávaného dítěte. 

Dítě sehraje jistou roli také v Barevném závoji. Osamělá hrdinka se chce vdát, vezme si tedy po krátké známosti seriózního lékaře-bakteriologa, s nímž odjíždí do Šanghaje. A protože se v cizině nudí, začne si románek se zaměstnancem ambasády.

Její manžel nevěru odhalí, a aby ženu vytrestal, přijme místo v odlehlé vesnici, kam jej musí následovat. Teprve tady, na konci světa, kde lékař bojuje s epidemií cholery, se mohou naučit jeden druhého chápat, milovat a odpouštět. Když žena otěhotní, manžel se ptá, je-li dítě jeho. "Opravdu nevím," přizná ona, a on odpoví: "To je teď stejně jedno."

Novou verzi romance situované do 20. let natáčel režisér John Curran, tvůrce filmu Už tady nežijeme, vesměs v Číně; přesto se vešel do běžného rozpočtu nezávislých děl, dvaceti milionů dolarů. S čínskými partnery se prý filmaři dohodli, že budou "redukovat" obrazy revoluce či obětí cholery, takže závěrečnou půlminutu přetočili.

Nejlepší hudba
Film v Americe odstartoval v omezeném počtu kin před Vánocemi, jen aby stihl sezonu výročních cen, což se mu vyplatilo i v silné konkurenci loňských titulů. Vedle jiných trofejí nebo nominací, především pro Nortona, vybojoval Zlatý glóbus pro Alexandra Desplata za nejlepší hudbu.

Teprve s letošním jarem začal Barevný závoj jezdit světem, a nejen po festivalech. Od Ruska přes Francii, Skandinávii, Benelux či Hongkong doputoval v těchto dnech "domů", do Británie, která se svým Maughamem tak pyšní.

Bohužel autor taktéž často adaptovaného příběhu Julie, ty jsi kouzelná! se dožil jen prvních dvou filmů podle Barevného závoje; zemřel ve Francii roku 1965. Bylo by zajímavé, jak by asi zhodnotil třetí pokus muž, podle nějž byly "v Hollywoodu všechny ženy jako broskve" a který tvrdil, že "sentimentalita je jen cit, který uvázl na špatné cestě".

,