Ano, to je ten pověstný pokus normalizační éry o hudební film pro mládež, kde nadšený učeň podniku Tesla potkává v učesaném klubu socialistické mládeže vstřícné hvězdy pop-music, doprovází je na koncert do obchodního domu Kotva a nakonec lidově pohovoří s družným Karlem Gottem u nočního stánku nad klobásou s hořčicí.
Byl to strašidelný úkaz, vysmívaný propadák i ve své době - a hle, na prázdninové Primě slavil novodobé vzkříšení. Co hůř: přišel levně, a nevypadal zas úplně staře. Až na výjimky v něm totiž účinkovaly stejné tváře se stejnými popěvky jako v současných estrádách. Přitom nový Silvestr stojí miliony, kdežto vysílací práva k Romanci za korunu včetně reprízy pořídíte za pakatel.
Ušetří se i na dnešních líčidlech a maskérech, neboť za časů jásání ve svazáckém klubu ještě nechodily pop-stálice k plastickým chirurgům jako do masny. Uspoří se na kostýmech - ostatně kalhoty do zvonu už zase letí, takže po stránce módy je Romance za korunu vlastně "in".
Pravda, za stokorunu, s níž hrdina během jediné noci dokázal zázraky, si dnešní teenager v klubu neopatří ani tabletku extáze a hromádkou mincí z hrkavého hracího automatu si už srdéčko culíkaté spolužačky nezíská. Ale když se započte inflace, valorizace, proměnlivý kurz koruny vůči dolaru a trocha dobré vůle, vyjde vám romance zhruba za desetihaléř - hloupoučká natolik skvostně, ba kouzelně, že je skoro zadarmo.
Za tak průzračně odstrašující připomínku socrealistické zábavy bychom si měli naopak vděčně připlatit, kdyby pomohla coby výstražný příklad. Jenže ona asi nepomůže: od září se začnou chystat nové Silvestry za tvrdší koruny a nepřijde-li zázrak, dočkáme se možná i týchž zpěváků s europárkem v Romanci za euro.
22. července 2002
