Okolnosti vzniku díla jsou stejně záhadné jako jeho "hrdina" Sweeney Todd, holič, který se nad strašlivými zločiny chladnokrevně chechtá.
Existoval tedy masový vrah Todd, předchůdce sadistických monster Londýna, nebo je jen legendou? Předmluva k vydání z roku 1850 tvrdí, že žil a doklady o jeho činech se nacházejí v policejních archivech.
Lze však věřit vydavatelům krvákové literatury, kterým toto tvrzení mohlo zvýšit prodejnost? Ani historici nejsou zajedno: jedni (zejména autor Toddovy monografie Peter Haining) odkazují na novinové články o vraždícím holiči ze sklonku 18. století, jiní tyto zprávy považují za přibarvené a upozorňují, že podobný příběh koloval i v pařížské variantě.
Stejně není dodnes jasné, kdo Toddův příběh vlastně sepsal. Podle obálky nakladatelství Domino, které Šňůru perel přineslo v překladu Dagmar Kalové, by se mohlo zdát, že autorem románu je sám vrah, což nezní pravděpodobně. Ledaže by uměl psát jako Charles Dickens – styl příběhu, alespoň v nejlepších částech, je překvapivě oslnivý.
Autor stále neznámý
"Pravda je, že nevíme," píše k otázce autorství editor současného anglického vydání Dick Collins. Příběh původně vycházel na týdenní pokračování v listu, který vlastnil král laciných krváků Edward Lloyd.
Ten nakupoval "za babku" drastické příběhy od různých autorů a nechával je svými věrnými spolupracovníky dopracovat k dokonalosti. I na Šňůře perel je chvílemi znát, že se na ní vyřádilo více tvůrců, pravděpodobně James Rymer a Thomas Prest.
Seriál začal vycházet v listopadu 1846 a skončil v březnu 1847. Úspěch byl takový, že se ho jedno divadlo zmocnilo dříve, než novinový příběh dospěl ke konci.
I proto se o tři roky později objevil ještě jednou, v pečlivě rozšířené, podstatně rozmělněné a nikterak lepší verzi: původních osmnáct dílů nakynulo na 170. V originální podobě vyšla Šňůra perel, která inspirovala i Brahama Stokera k napsání Draculy, poprvé knižně až po bezmála 160 letech od svého vzniku.