Rolling Stones: čtyřicet let hitů

  • 1
Na počest čtyřicátého výročí skupiny Rolling Stones vychází dvojalbum Forty Licks s příznačným vyplazeným jazykem na obalu a řadou historických fotografií v příloze. Katalog kapely je natolik bohatý, že nebyl problém vybrat šestatřicet "starých pecek" a přitočit čtyři nové písně. Kolekce Forty Licks tak splňuje dvě potřeby: bilancuje minulost a částečně nahrazuje nový titul.

Celý první disk obsahuje písně ze 60. let, nejplodnějšího období Rolling Stones. Nesmí samozřejmě chybět největší trhák (I Can't Get No) Satisfaction z roku 1965. Hřmící kytarový motiv se prý zjevil Keithu Richardsovi ve snu. Píseň byla první v americké a britské hitparádě; dnes bychom řekli ideální crossover: má rockový spodek, soulový zvuk a bluesový text.

V 60. letech si "Stouni" chtěli vyzkoušet všechny možnosti a po vzoru Beatles hledali nápady všude kolem sebe. Například text Sympathy For The Devil byl inspirován Bulgakovovým románem Mistr a Markétka, který si Jagger koupil v roce 1967; do knížky si pak vepsal ironizující narážky na ruskou říjnovou revoluci či Adolfa Hitlera.

Píseň Paint It Black z roku 1966 zaváděla posluchače k nejednoznačným výkladům. "Musím se otočit, dokud moje temnota nezmizí," cituje zde Jagger větu z románu Jamese Joyce Odysseus. Ovšem zpěvák stále opakoval, že text znamená jen: "Namaluj to černě." V jiném hitu, Jumpin' Jack Flash, jehož předobrazem byl údajně zahradník Keithe Richardse, si Stones pohrávají s černou magií. Proti tomu šlágr Honky Tonk Woman (Barový holky) vyzníval poměrně jednoznačně.

Zbývající tři dekády stoneovské tvorby se zhustily na druhý disk. Řadu hitů kapela přinesla i v 70. letech včetně Angie, Brown Sugar nebo Miss You. Následující desetiletí však hrozilo rozpadem Valících se kamenů. Jagger považoval kapelu za vyhaslou, Richards ji chtěl udržet. Z 80. let si Stones logicky vybrali jen čtyři písně; mezi nimi Start Me Up nebo Emotional Recsue, která je reakcí na diskotékovou vlnu a dobové hity kapely Bee Gees.

Zadřený stoneovský stroj však koncem oné dekády naskočil. Minulé desetiletí pak Stones prožili v pohodě, vydělávali stamiliony a užívali si svou muziku na turné. Také alba Woodoo Lounge a Bridges To Babylon se jim vydařila, i když hitů typu Anybody Seen My Baby? stvořili poskrovnu.

A jak zní Rolling Stones v novém tisíciletí? Jako zkušení starci, alespoň to napovídají čtyři zařazené písničky. Don't Stop je klasický rock'n' rollový šlapák, baladu Losing My Touch složil a nakřáplým hlasem nazpíval Keith Richards. Tvůrčí různost těchto dvou osobností dodnes vytváří kouzlo Rolling Stones: Richards kapelu uzemňoval k písničkářské jednoduchosti, vracel ji k rocku či blues, Jagger těkal mezi přehršlí stylů, které populární hudba nabízí. Aby mohli Rolling Stones existovat, museli se shodnout na jediné myšlence: Je to jen rock'n'roll, ale máme ho rádi. Tak praví i jeden z jejich největších songů.

Mick Jagger.

Mick Jagger.

Zpěvák skupiny Rolling Stones Mick Jagger.

Mick Jagger

Keith Richards

Mick Jagger s Jerry Hallovou na archivním snímku na dovolené ve Francii.

Mick Taylor s Rolling Stones

Doba kamenná. Buklet k dvojalbu obsahuje řadu historických snímků.