RECENZE: Jen kdyby ženy nezouvaly mužům boty. Nadčasový Rok na vsi v Celetné

Údajně nejnáročnějším a nejdražším dílem v historii pražského souboru Kašpar se stala inscenace české klasiky Rok na vsi. Divadelní uskupení okolo Jakuba Špalka, které sídlí v Divadle v Celetné, divákům nabídlo moderní divadlo, které rozhodně nejde proti textu.

Jednadvacet postav, jednadvacet propletených osudů a navrch celá moravská obec Habrůvka. Kdo zná komornější dispozice pražského Divadla v Celetné, bude se patrně divit, jakým směrem se zde sídlící spolek Kašpar vydal, když se rozhodl zinscenovat klasiku bratří Mrštíků.

Režisérce Barboře Maškové a dramaturgyni Lence Bočkové, které k nové premiéře využily slavnou dramatizaci Miroslava Krobota, se ovšem ono zdánlivě nemožné povedlo bez problémů.

Ves Habrůvka se v Celetné logicky musí obejít bez jakýchkoli folklorních a národopisných pentlí, krojů či klasické návsi. Realita vesničanů je zde znázorněna v neurčitém bezčasí současnosti, což ilustruje zejména civilní oblečení všech herců. Džíny, košile, trika, boty. Tento rok na vsi můžeme prožít třeba hned, v devadesátých letech minulého století, ale klidně i za pár dalších desítek let.

Clint Eastwood stále žije? Tak to je svět v pořádku, ujišťují se každé ráno

Jediným reliktem, který na dobu (doufejme) dávno minulou odkazuje, je nucená převaha mužů nad svými manželkami. Ty jim i v této Habrůvce stále zouvají boty ze ztěžklých nohou a na povel chystají večeři. Jinak se jedná o drama skutečně nadčasové.

Ani scéna nějaký časový klíč nenabízí, hraje se na prázdném pódiu, kterému vévodí jen jakýsi kiosek nahrazující Rybářovu hospodu. Kostel se pak scénografce Petře Krčmářové povedlo ztvárnit zcela vzadu na scéně. Kněz (Marek Pospíchal) i linka okolo Kunce (Jakub Špalek) a Amaty (Kateřina Zapletalová) se tak celou dobu odehrávají v druhém sledu, jakoby na kůru. Scéna zaujme ještě uměřeným využitím neonů, které nenuceně pomáhají budovat kýženou atmosféru daného období či situace.

Síla Roku na vsi v podání Kašparů tak spočívá plně v hereckých výkonech. Režisérce a hercům se povedlo z díla vydestilovat skutečně to zásadní – emocemi propletené vztahy, ze kterých se vlastně všichni snaží dostat to nejlepší jen sami pro sebe. Sobeckost každé z postav se možná zdá být v rozporu s fungováním tak uzavřeného prostředí, jakým stále může být malá vesnice. Ovšem v principu to tak můžeme přenést na každé menší společenství. Bohužel třeba i rodinu.

Rok na vsi

75 %

Kašpar (Divadlo v Celetné)

premiéra 7. března 2023

režie: Barbora Mašková

hrají: Jan Jankovský, Irena Kristeková, Jitka Nerudová, Jan Zadražil, Daniel Pivoda Ondráček, Tereza Slámová, Eliška Hanušová Bašusová, Miloslav Tichý, Jakub Špalek, Kateřina Zapletalová, Tomáš Stolařík, Martina Prášilová, František Kreuzmann, Jelena Juklová, Marek Pospíchal, Tereza Rumlová, David Depta, Štěpán Coufal, Pavel Lagner, Diana Toniková, Kryštof Kotek

Z hereckých výkonů zaujme Jan Jankovský. Svého Rybáře divákům od počátku představuje jako zemitého, rovného chlapa. Jeho selhání pak bolí o to víc. Vděčnou roli Vrbčeny si s patřičným sex-appealem doslova vychutnala Iris Kristeková. V kontrastu k ní pak stejně dobře odvedla svou úlohu ustarané Bílé macechy Jitka Nerudová. Pohromadě ale drží celý tým (v dalších rolích třeba Jan Zadražil, Tomáš Stolařík či Diana Toniková), i proto se se ostatně tolik postav a osudů na jeviště v Celetné vejde a to se ve výsledku rozhodně nezdá tak malé.

Rok na vsi v Celetné je tak zajímavým příspěvkem do současného pohledu na českou realistickou klasiku v kontextu toho, že Národní divadlo uvedlo takřka současně Stroupežnického Naše furianty. Zatímco Františákova inscenace se na první scéně nebojí nadhledu a folklorních motivů, novinka Divadla v Celetné sází čistě na sílu textu a psychologii postav. Obě dvě moderní pojetí tak nabídnou současné divadlo. Každé jiným způsobem a přesto shodně poutavé.

RECENZE: Skanzen, či nadčasovost? Furianti Pavelka s Matáskem zvládnou oboje