Vasila Bilaka v Českém století hraje slovenský komik Peter Marcin | foto: ČT

RECENZE: Rok 1968 aneb Dubček v Moskvě a České století v trenkách

  • 42
Premiérovým dílem Musíme se dohodnout vešel cyklus ČT České století v mapování dějin země blíže k současnosti. A tam už začíná být pro tvůrce víc nebezpečno, protože pamětníci žijí. Včetně srpna 1968, který novinka sledovala.

Pražské jaro roku 1968 je definitivně v troskách, horké léto završily tanky a představitelé okupovaného státu vedou v Moskvě koncem srpna jednání, jejichž výsledek zná každý: obrazně ponurý podzim ohlašující čtyřicet let nesvobody.

Tvůrci cyklu si vybrali právě výbušné dny od noci invaze až k potupnému návratu z Kremlu. Vypjatější okamžiky se těžko najdou - ovšem jak je dramatizovat v hrané stylizaci, to stále zůstává pro režiséra Roberta Sedláčka pokusnou laboratoří.

České století - Musíme se dohodnout

50 %

Režie Robert sedláček, hrají Peter Marcin, Ján Gallovič

IMDb: 6.4

Lze si představit, že měkká slovenština Emila Horvátha v roli Ludvíka Svobody, rodáka z Vysočiny, může někomu vadit, a také Ján Gallovič coby Alexander Dubček dává svému obrazu politika silnější vnitřní obsah spíše beze slov.

Ale obsazení není tak podstatné, kámen úrazu tvoří jednak dialogy, jednak inscenační budování nálad. Ani paternoster, ani větrák jak z westernového saloonu napětí nedodají, jsou to jen rekvizity vymezující prostor pro další „mluvící hlavy“.

A dotyčné „hlavy“ si vyměňují věty typu „Na co myslíš? Co jsme udělali špatně? Možná jsme to vážně pos...li“ . Vrchol rádoby filmařiny lámané přes koleno pak tvoří Dubčekův sen s dětskou vzpomínkou: „Sašenko, budeš zdravý!“

Naopak sílu výrazu bez berliček předvádí Alexandr Ignatuša v roli Brežněva. Bez ohledu na to, co říká, ať právě hovoří chápavě nebo hrozivě, čiší z něj zpupnost moci zabalená do bratrských polibků. Balalajky a vodka účinek jen banalizují.

Nicméně jeden posun v Českém století přece jen nastal: na rozdíl od zcela nahého prezidenta Beneše v první sérii totiž naši rukojmí v Kremlu vedou debaty v trenkách, vyrušeni jen pokojskou s čistými ručníky. Lze tedy doufat, že chartisti a muži Listopadu v příštích dílech si již ponechají i mikinu.