Robert Rodriguez (1968) je scenárista, režisér, producent, kameraman, střihač a skladatel filmové hudby. Natočil mimo jiné trilogii El Mariachi, Desperádo a Tenkrát v Mexiku, příběhy pro celou rodinu Spy Kids či nádherně graficky pojatý přepis komiksu Sin City.
"Dostal jsem chuť ukázat scény a věci, které jsou neobvyklé, i když se musí podřídit tradici monster krmících se lidským masem," prohlásil o Planetě Teror při našem setkání v hotelu Four Season v Beverly Hills.
Kdy jste poprvé přišel na nápad natočit horor?
Myslím, že někdy během natáčení Spy Kids. Měl v něm hrát doktor a jeho manželka pracující v nemocnici, součástí byla i scéna dívky na silnici. Napsal jsem asi třicet stránek, ale dál jsem se nedostal, protože v té době začaly do kin přicházet filmy o zombiích jeden za druhým. Takže až teď v projektu Grindhouse. Dostal jsem chuť v tomto žánru něco dokázat.
S Quentinem Tarantinem spolupracujete už delší dobu. Proč právě horor?
Quentin přišel s nápadem projekce dvou filmů ve stylu grindhouse. Zaujalo mě to.
Ve Státech se váš a Tarantinův film promítají současně. Proč jste s Tarantinem pro oba snímky nevyužili stejný styl?
Bylo by to únavné, proto jsme se snažili propojit dva rozdílné žánry. Jeho film je o skutečném psychopatickém zabijáku a můj o smyšlených kreaturách. Každý má jiný styl a musí umět nejenom dohromady pobavit, ale také sám o sobě dokázat přilákat diváky do kin, což je nutné v zemích, kde se promítají odděleně.
Účastnil se Bruce Willis také konkurzu na váš film?
Poslal jsem mu záznam ze zkoušek s dotazem, jestli mu nebude vadit, že musí zabít bin Ládina. Okamžitě odpověděl: "Kdo jiný!"
Malého chlapce hraje váš syn. Neměl jste jako rodič problém nechat ho hrát v drsné scéně?
Pracoval jsem s ním už při svých dřívějších filmech. Věděl, co dělám. A myslím si, že pro roli, jakou má v Planetě Teror, by bylo velice těžké najít jiné dítě a podobně ho strašit. Raději jsem traumatizoval jeho, protože budu mít ještě možnost mu to
po dlouhou řadu let vysvětlovat.
Zvažovali jste navzájem s Tarantinem, co a jak kdo bude dělat?
Ze začátku mi pomáhal při natáčení jako druhý kameraman. Ale v okamžiku, kdy začal točit svou část, už neměl čas. Záměrně jsme se potom jeden druhému vyhýbali, abychom se neovlivňovali. Pak jsme své filmy zhlédli společně.
Napsal jste roli Násilníka č. 1 speciálně pro Tarantina?
Ne, byla to náhoda. Zkoušel jsem různé herce a jeho jsem se zeptal, jestli by mi nepomohl s některými dialogy. Byl tak vynikající, když je předehrával, že jsem nemohl nikoho jiného použít.
Kolik lidí jste musel ve filmu zabít?
Nic moc. Bylo to omezené kostýmy. Těch manekýnů a zombií nebylo víc než tucet, a tak jsme je museli používat pořád dokola, podobně jako části lidského těla. Jenom jsme měnili jejich make-up a nasvícení.
Měl jste v mládí možnost grindhouse filmy vidět?
Ani ne, spíše jsme navštěvovali "drive in" kina. Jezdili jsme do nich s celou rodinou, protože to bylo levné, platilo se jednotné vstupné za auto a z jeho střechy bylo vidět i na všechna ostatní plátna včetně těch, na která jsme se jako děti nesměly dívat.
S Tarantinem jste přátelé a zároveň soupeři. Kde jste se seznámili a jak vlastní soutěživost zvládáte?
Myslím si, že jsme velice dobří přátelé a navzájem si fandíme. Jsem rád, když on má nějaký úspěch a já se mohu pochlubit, že ho znám. Prvně jsme se potkali v Torontu roku 1992. Já tam byl se snímkem El Mariachi a on s Gaunery.
Co se stane, když jeden z filmů, které jste pro projekt grindhouse natočili, bude mít větší úspěch než ten druhý?
Nebude mi to vadit, vždyť jsem u obou producentem.
Nemáte strach, že na tom proděláte?
Neutratili jsme za tenhle projekt mnoho peněz. Zhruba jen 55 milionů dolarů. Já 29 milionů a za zbytek odpovídá Quentin.
