Jak jste se vůbec snášely?
Když se mě lidé ptali, která z kolegyň se mi líbí, říkala jsem: Marie Rottrová. Cítím k ní úctu. Myslím, že rivalita mezi námi nebyla. Nedávno jsme se potkaly v amfiteátru na hornickém dnu v Karviné. Maruška zpívala úžasně. Jsem ráda, že se vrátila na scénu. Vypadá dobře a zpívá jí to dobře. Její syn Vítek Kučaj je můj kamarád, kdysi krátce hrál v mé kapele.
Proč jste zůstala věrná Ostravě?
Mám tady rodinu, syna, kapelu a v prosinci tu budu mít i vnučku. Ostrava mi připadá dost velká, v Praze se cítím ztracená. Pokud bych se tam stěhovala ve dvaceti nebo později, když byl syn Adam malý, asi by to ještě šlo. Vždyť Marie Rottrová odešla do Prahy s oběma syny. Ale dnes by bylo těžké trhat kořeny. Adam je zarytý Ostravák, v hokeji fandí Vítkovicím. Mají s klukama kapelu, připravují vlastní cédéčko.
Zpíváte s nimi...
Já jsem si ji jen vypůjčila. Už bych nechtěla nést to břemeno, aby muzikanti na mně byli existenčně závislí. Adamovi kluci mají jiná zaměstnání. Já je jen poprosím, aby se mnou vyjeli na koncerty, zkouším, a víc se o ně nemusím starat.
Mluvíte synovi do muziky?
Závisí to na dohodě. Kluci by asi chtěli hrát něco jiného, ale já potřebuji, aby koncert byl průřezem mými hity. Některým věcem se ale vyhýbáme jako čert kříži.
Kterým?
Třeba písním od Abby, které jsem kdysi zpívala. Já jsem trochu sobecká, zpívám takové rokecové věci, ve kterých se cítím dobře, ale vůbec jim nedávám tehdejší styl. Z každé dobré skladby přežilo jen jádro. Ale některé věci musím zazpívat, třeba píseň Bílá Jawa 250. V letech 1992-93 jsem natočila cédéčko Pořád tě mám ráda a potom další desku Já si broukám. Písně z obou alb také zpívám. A připomenu halekačku Raketou na Mars. Dávám ji před závěrem koncertu, aby si lidi mohli zakřičet: „O o ó o.“
Kritika vám často vyčítala nesoulad mezi výborným hlasem a plytkým repertoárem...
Když jsme natáčeli takzvaná elpéčka, vznikla řada dobrých věcí. Přitom jsme museli myslet na hity pro rádia. Rockové písně jsme na desky dávat nesměli. Ale na koncertech jsem hlas nešetřila.
Syrová vajíčka na udržení kondice jste nepila?
Prosím vás, vždyť bych se pozvracela! Kdysi jsem se omezovala, nekouřila jsem. Hlasivky si na každodenní fyzickou zátěž zvykly. Horší to bylo po psychické stránce, když na mě v devadesátých letech dolehly existenční problémy. Nevěděla jsem, z čeho příště zaplatím telefon nebo byt. Když jsem pak dostala nabídku na vystupování, byla to jiskřička, která mě oživila. Syn Adam mě pozval jako hosta na ples, na kterém hrála jeho kapela. Od roku 1996 s nimi zpívám. Kdy to bylo vůbec nejhorší? V letech 1989 až 1991. Tehdy jedna barová kapela sháněla zpěvačku. Ti muzikanti si nejdřív mysleli, že si z nich utahuju. Nakonec jsem s nimi vydržela jen tři měsíce.
Hráli jste jen v barech?
Ne, začali jsme v hotelu Slovan, měsíc jsem zpívala v brněnském hotelu Internacional. Jednou jsem dostala otázku: Vzpomínáte na dobu, kdy jste zpívala v baru a utápěla se v alkoholu? Chtěla bych každého vidět, jak by se utápěl v alkoholu, když má zpívat od devíti večer do tří do rána, každý den, v sobotu i v neděli.
Jak jste vůbec zvládala rodinný život?
Dříve se mnou jezdil předchozí manžel Ivo Pavlík. Měli jsme dům v Ostravě, Adámka nám hlídala máma. Později s vámi vystupoval další manžel, Vítězslav Vávra... Nakonec mi to rozbilo kapelu. Na koncertech jsem zpívala já i Vávra. Vystoupení vyznělo jako estráda. To se klukům nelíbilo. Ale já jsem byla tak zaláskovaná, že jsem se rozhádala s kapelou.
Čím vás přilákal muzikál Mejkap a benzin?
Pro mě to byl zdroj obživy ve vypjatých letech 1996 a 1997. Dostala jsem ještě nabídku od lidí z muzikálu Mrazík, abych zpívala Marfušu. Nakonec jsem zpívala v obou muzikálech a do toho jsem se rozváděla s Vávrou.
Vydrží vůbec takové manželství, a zvláště muzikantské, když jsou partneři stále spolu?
Jinak to nešlo. S Ivošem Pavlíkem jsme jezdili od města k městu, byli spolu od rána do večera. Když jsme dorazili domů, vysypala jsem kufry, vyprala a jelo se dál. Nebo jsme hráli šest týdnů v Rusku. Nedovedu si představit, že v té době by manžel nebyl se mnou. Na těch dvanáct let s Ivošem vzpomínám jako na ideální dobu. Většina mých největších hitů, to je hlavně Ivošova práce.
Mluvíte o něm hezky...
My se stále scházíme, voláme si. Bylo to velice pracovní a fajn manželství. S Víťou to byla velká láska, ale během let pomalu vyšuměla. Byla jsem v Ostravě, zatímco on je zarytý Pražák. Oba jsme se to snažili překonat. Pak manželství skončilo.
Jste bojovník, nebo řešíte konflikty v klidu?
Máme pusu, slova, věty. Lidi by spolu měli stále mluvit, i když to může být těžké. Raději řeším problémy v klídku. Ale když jde o něco opravdu důležitého, dovedu se naštvat.
Zpěvačky někdy bývají...
... hysterky? Tím si člověk jenom ubírá energii, to ne.
Byla vaše profese tvrdší za bývalého režimu?
Za totáče jsme hráli hodně, někdy toho bylo až moc. Ale člověk si pak říká: Radši moc než vůbec. O tom to asi je.
Do jaké míry je pro zpěváka důležité, aby byl stále na scéně?
Je příjemné, když vás lidi chtějí a přijdou na koncert. Čím je člověk starší, tím víc si toho váží. Jinak bych seděla doma, zlenivěla bych. Koncerty mě vždycky vybudí. Potom je příjemné přijít domů a zase chvíli vůbec nic nedělat. Myslíte, že dnes toužím po pětadvaceti koncertech měsíčně? Kdepak.
Zpíváte na podnikových večírcích?
Když podnik pořádá velké show v kulturáku, kam pozve víc lidí, tak proč ne? Ale do soukromých akcí se moc nehrnu. Na narozeninách, svatbách nebo křtinách nezpívám.
 Se svým specifickým, nezaměnitelným hlasem se Věra Špinarová znovu vrací na výsluní české pop music. |
 |
 Ještě černovlasá zpěvačka v akci téměř před třiceti lety - v roce 1973. |
 Věra Špinarová jako světlovláska při svém návratu v roce 1999. |
