„Každý rok zveme jiné hosty, takže pokaždé představíme úplně novou show a jiné skladby,“ vysvětluje baskytarista Mat Sinner, který je součástí doprovodné kapely. „Většinou se toho s námi účastní zpěváci z vybraných rockových skupin a hrajeme jejich největší hity.“
Vzhledem k orchestrálním úpravám se písně samozřejmě trochu liší. „Zároveň se snažíme zachovat radost, která v nich je původně obsažená,“ dodává Sinner. „Takže nečekejte nějaké jazzové verze.“
Záleží také na účastnících. Většina prý chce písně hrát spíš v původní podobě, například Eric Bazilian však písně The Hooters nově zaranžoval. Kdo rozhoduje o tom, které konkrétní skladby zazní? „Každý máme čtyři pět ikonických písniček, bez kterých se ani naše vlastní koncerty neobejdou, takže výběr je docela zřejmý,“ soudí Bazilian. Ale existuje i jakési právo veta. „Status Quo mají velmi populární song Whatever You Want. Ale byla to písnička Ricka Parfitta, který bohužel zemřel. Takže Francis Rossi, jenž s námi letos hraje, mě poprosil, abychom ji vynechali a uchovali v památce na Ricka. Což dává smysl,“ vysvětluje Sinner.
Připojuje ještě historku se Scottem Gorhamem z kapely Thin Lizzy, jenž s Rock Meets Classic vystupoval v minulosti. Odmítal hrát hit Whiskey in the Jar, rovněž s logickým poukazem na to, že píseň pochází z období, než se ke kapele připojil. „Asi v polovině turné za mnou přišel a říká: ‚Jestli mě pozveš příště, tak tu písničku zahraju.‘ A víte co? Možná ho pozvu, bylo to skvělé,“ směje se Sinner.
Jestlipak někdo v minulosti odmítl? Podle Sinnera hudebníci ne, ale manažeři občas dělají problémy. „Nikdo tohle turné nedělá pro peníze. Ne že by platili špatně, ale není to ten hlavní důvod,“ tvrdí Bazilian. „A nikomu to neříkejte, ale asi bych do toho šel i zadarmo,“ usmívá se.
Projekt přijel do Prahy představit i John Helliwell z kapely Supertramp. „Je to pro mě příležitost. Se Supertramp jsme některé skladby s orchestrem nahrávali, ale jen velmi zřídka jsme je v této podobě také prezentovali živě. Takže mě to láká,“ vysvětluje.