RECENZE: Rock For People se smrsknul a s Faith No More oslavil 90. léta

Pořadatelé tradiční hudební přehlídky ve Festivalparku v Hradci Králové letos přistoupili k řadě změn. První ostrý den festivalu byl mnohem víc vyprofilovaný a areál semknutější. S Limp Bizkit a Faith No More se publikum vrátilo do devadesátých let.

Už předem bylo zřejmé, že festival Rock For People letos bude menší než předchozí ročníky. Důraz na osvědčená rocková jména, ale hudební přehlídce pomohl. Hvězdami prvního dne byla dvě jména a obě svůj úkol splnila.

Rock for People

70 %

Faith No More, Limp Bizkit a další.

Popravdě, Limp Bizkit díky svému frontmanovi nemají jako kapela příliš dobrou pověst. Publikum na Rock for People je přesto přijalo vřele. I když Fred Durst se zmohl jen na nejprimitivnější hecování ve stylu “máte se dobře” či “předveďte svou energii”, pod pódiem běhali lidé zběsile dokola a hudbu, která byla svěží před dvaceti lety vyznávali, jako by ji kapela složila včera.

Maskovaný kytarista Wes Borland se předváděl, co mohl, a lidem ani nevadilo, že to bylo často bez pointy. Jako když rozjel riff z Beat It od Michaela Jacksona. A pak nastalo ticho. Staré skladby jako Rolling nebo My Generation přesto na publikum fungovaly zaručeně.

To samé vlastně platilo i o hlavních hvězdách festivalu, jimiž byli Faith No More. Americká kapela splácela svůj dluh za neuskutečněné vystoupení před čtyřmi lety. A přestože má venku skvělou desku Sol Invictus, páteří koncertu byly hity z let minulých. Mike Patton je na pódiu stále stejným charismatickým démonem, kterému jdou do noty tvrdé kytary. Přesto, až když zvolnil ve slavné předělávce songu Easy, první “ostrý” den Rock for People se dočkal svého nostalgického vrcholu.

Devadesátá léta byla v tu chvíli vůkol. Ale vlastně to vůbec nebylo na škodu. Rock for People totiž po letech tápání začal nacházet svou někdejší tvář.