RECENZE: Závěrečnému večeru Rock For People chyběla velká tečka

Kapela Bastille, na kterou pořadatelé vsadili jako na headlinera, svým předvídatelným indie popem publikum neurazila ale ani neoslnila. Aplaus si víc užívali domácí interpreti.

Od začátku sobotního programu Rock for People bylo zřejmé, že to nejlepší, tedy vystoupení Faith No More, má už festival pro letošní ročník za sebou. Bastille, kteří byli na plakátech vyvedeni největším písmem, sice na pódiu působili profesionálně, ale většina jejich koncertu připomínala uspávání hadů. Písničky splývaly dohromady, až vytvořily nevýraznou výplň a lopotné čekání na hit Pompeii.

Rock for People

70 %

Bastille, Vojta Dyk, David Koller aj.

Mnohem zajímavější hudební kousky se na hlavním pódiu děly před Bastille, když na něj se svou kapelou, která vypadala jak z jiného času a dimenze, nakráčel frontman The Strokes Julian Casablancas.

The Voidz jsou hodně mimozemská parta a podle toho znělo i jejich vystoupení, kterému kupodivu přihlížela jen hrstka přítomných návštěvníků. Těžko říct, zda byl Casablancas znuděný z toho, nebo proto, že se nemůže dívat na fotbal, ale jeho arogantní frackovství bylo vlastně ve výsledku sympatické. Stejně jako když si utahoval z kapel, které hecují publikum na sílu. Casablancas paradoxně odehrál nejzajímavější hudební vystoupení dne, které ale viděl málokdo.

Mnohem větší ohlas měly koncerty českých interpretů. Ať už to byl David Koller, který zahrál několik nových písní z alba ČeskosLOVEnsko, ale publikum dostal do varu klasikami od Lucie, které kupodivu znějí v podání jeho sólové kapely čerstvěji.

Málokdo také čekal, že lidi na Rock for People “rozpoguje” svým swingovým vystoupením zrovna Vojta Dyk. Jeho festivalový program, který obnáší předělávky hitů od Red Hot Chilli Peppers či Duffy, zafungoval skvěle. A to včetně závěrečného “nářezu” Killing In The Name od Rage Against The Machine, který měl říz a skvělou energii. Škoda jen, že se Dyk pořádně nenaučil text. Ale to mu ohlas nesebralo.

A vlastně nejsympatičtější byly na závěrečném dni Rock for People drobnosti, které návštěvník odhalil při prostém procházení areálem. Třeba minikoncert Xaviera Baumaxy, jemuž vyráběli elektřinu fanoušci šlapáním na kole nebo bazén, který v panujícím vedru zachránil nejedno rozpálené tělo.

Rock for People sice letos chyběla závěrečná velká bomba, ale dokázal se po předchozích nezdarech dobře udržet mezi nejzajímavějšími hudebními přehlídkami, které se u nás konají. A že nový, červnový, termín mu svědčí. Uvidíme, jak za měsíc dopadne jeho letošní “druhá” část, která se bude konat v Plzni.