Manic Street Preachers na Rock for People (6. července 2019)

Manic Street Preachers na Rock for People (6. července 2019) | foto: Ondřej Littera, MAFRA

KOMENTÁŘ: Rock for People letos vsadil na hudbu, zážitky i komfort

  • 3
Při svém pětadvacátém ročníku vstal Rock for People z popela. Ty tam jsou vzpomínky na loňský červenec, kdy areál připomínal spíš westernové město duchů, což způsobil odliv fanoušků, ale hlavně velkých kapel na konkurenční Aerodrome. Letos podle pořadatelů dorazilo 27 tisíc návštěvníků a soupiska čítající stovku interpretů byla plná zvučných jmen.

Především si však Rock for People dal tentokrát opravdu záležet na komfortu lidí. Zní to jako maličkost nebo dokonce až malichernost, ale nadělit si k čtvrtstoletí pětadvacet různých piv je frajeřina. Hlavně s vědomím, že logisticky, smluvně a nejspíš i finančně jednodušší je domluvit si jeden monopolní pivovar. Jenže právě v rozmanitosti a možnosti výběru je krása, což platí v hudební dramaturgii i gastronomii. A že na drobnostech záleží, lze demonstrovat i stolečky prakticky umístěnými mezi záplavou stánků na festivalové „hlavní třídě“.

Druhým velkým pokrokem je aktivní boj proti kdysi všudypřítomnému zvukovému smogu. Tedy situaci, kde není kam se vrtnout, aniž by něco nevyhrávalo nebo nevyřvávalo. Nebylo to dokonalé, pořád ještě některé bary hlučely víc, než je nezbytné, ale i snaha se cení.

S tím souvisí i přesun druhé největší stage na místo někdejšího VIP parkoviště. A hlavně do stanu. Obří šapitó, v němž se letos představili například You Me At Six, Kodaline, God Is an Astronaut, ale i Olympic, bylo nejlepší vychytávkou, jakou znají návštěvníci maďarského Szigetu. Jen okraje stanu byly o něco otevřenější, takže tam bylo dýchatelněji, zároveň se většina kapel dokázala vytasit se zvukem jako v akusticky dokonale odladěné hale. A přitom se zdejší produkce díky šikovnému místu a částečnému zakrytí nemusela překřikovat prakticky s nikým. Nechť je tento výdobytek zachován i do budoucna.

Co se hudby týká, Rock for People si letos dopřál velká jména hlavně kytarového světa. Bring Me the Horizon nepředvedli zdaleka tolik zábavy jako před nimi Flogging Molly nebo Kodaline. Z rockového nářezu vybočili k tanečním rytmům Rudimental. A program vyvrcholil s Manic Street Preachers a Franz Ferdinand, přičemž obě kapely nabídly slušnou porci poctivě odehrané muziky.

Vedle muzikantů ze světa dal festival opět šanci i začínajícím hudebníkům tuzemským. Na menších pódiích se představil mladý zpěvák a kytarista Sofian Medjmedj, už celorepublikově cenění hradečtí The Atavists nebo rokenrolem šmrncnutá parta The Silver Spoons.

7. července 2019

Prostě hudby bylo letos dostatek a Rock for People zase potvrdil, že sem se jezdí hlavně kvůli zážitkům.