Styl Massive Attack je jedinečný, a tak se svou poněkud temnou hudbou postarali o zdařilou tečku za letošním ročníkem Rock for People, ač to byla party spíše silně atmosferická než nějak bujará. Hudebně to byla lahoda. Zaplněný prostor pod největším pódiem zalil příjemně namíchaný zvuk. Kapela zahrála skladby z přelomových desek Blue Lines a Mezzanine z 90. let i ukázku z letošního EP Ritual Spirit.
Známkujte Rock for PeopleHudební přehlídku můžete hodnotit zde  |
Neméně působivá byla vizuální složka jejich vystoupení. Když hudbu začaly probleskovat hromady číslic nebo kódy letišť z celého světa, nebylo to nic pro epileptiky. Nejsilnější však byla stínohra, když byly z celé kapely vidět jen obrysy na pozadí obří barevné LEDkové stěny.
Bohužel se Massive Attack nechali zlákat i k tomu, aby sdíleli aktuálně módní britskou vizi o blízkém konci světa v podobě brexitu. A nebyli v tom během posledního dne Rock for People jediní. V jejich případě se politická agitka projevila například promítanými nápisy v češtině včetně výzvy „Na Ibizu bez víz“. Maloměšťáčtější vizi aby jeden pohledal.
Úterní program začal již po poledni. V šapitó se představili Light & Love či Thom Artway s kapelou. Úvodní koncert na Staropramen stage kapele Jelen překazil náhlý příval deště, před nímž hledali diváci útočiště v krytých scénách včetně jednoho z hangárů, kde se neplánovaně představila skupina Burlesque.
Na Monkey Business a jejich rozjetou show, kterou Matěj Ruppert označil za „nejlepší festivalové vystoupení tohoto roku“, už zase svítilo sluníčko. Řadu příznivců přilákal i Záviš.
The 1975 zahráli na výbornou
Před osmou večerní nastoupily na scénu první zahraniční hvězdy. Enter Shikari jsou u nás častými návštěvníky, proto je publikum vůči jejich všudypřítomnému aktivismu lehce imunní. Kapela se „podbízela“ chválením festivalu. Zbytečně, publikum je „žralo“ od prvního okamžiku a nepolevilo, ani když se víc mluvilo než hrálo.
Rock for People letos dovezl i jména, jež aktuálně vydala pozoruhodné nahrávky. Jedním z nejlepších koncertů ročníku bylo asi vystoupení britských The 1975. Kapela inspirovaná 80. lety a umně míchající výsostně kytarové skladby se syntezátory představila své zdařilé album I Like It When You Sleep, for You Are So Beautiful Yet So Unaware of It.
Účelná a efektní výprava s jejich nekomplikovanou, ale přitom ne úplně přímočarou hudbou dokonale ladila. Údajně měli The 1975 scénu osekanou, neboť sdíleli pódium s Massive Attack, kteří si na ní nachystali svá kouzla. Ale i tak jejich vizuální show působila na výbornou.
Když se zpěvák Matty Healy začal omlouvat za „vystoupení z Evropské unie“, bylo načase obhlídnout koncert Saula Williamse v šapitó. Taky tento básník, raper a zpěvák vydal nedávno novou desku MartyrLoserKing, na níž zajímavým způsobem míchá řadu žánrů. Jenže ve festivalovém stanu vystupoval na halfplayback, což znělo divně. Na desce je jeho hudba přesvědčivější, takže v přímé konfrontaci s The 1975 neuspěl.
Celkově nabídl úterní program o něco pestřejší hudbu než pondělí a jako vyvrcholení 22. ročníku Rock for People to bylo důstojné.
