Román mladého britského autora Alexe Garlanda Pláž na tradici všech uvedených titulů organicky navazuje - a posunuje ji k současnosti. Hrdina příběhu Richard je jedním z mnoha Angličanů, jimž učarovalo bezstarostné potulování po exotických zemích. Patří do oné zvláštní mezinárodní komunity mladých lidí s batůžky, kteří zaplňují levné hotely v asijských přímořských městech a sbírají zkušenosti nebo zážitky, či prostě jen zabíjejí nudu. Richard však na rozdíl od těch ostatních získá tajnou informaci: společně s dvěma francouzskými přáteli objeví zapadlý ostrůvek u thajského pobřeží, nenápadný kousek země kontrolovaný mafií pěstitelů konopí. Zde, na území nikoho, žije skupina lidí ze všech koutů světa, kteří se rozhodli vzdát se výhod civilizace a vytvořit takřka utopickou komunitu založenou na přátelském soužití a dobrovolné spolupráci. Jako každý pokus o utopii, i tento je ve své statičnosti nestabilní, zranitelný libovolným novým prvkem. A je to právě příchod Richarda a jeho přátel, co bezděky přispěje poslední kapkou k tomu, aby se nad umělým rájem zatáhly stíny a uspíšily jeho konec.
Zatímco například román Pán much je zasazen do jakéhosi bezčasí a jen podle jednoho detailu se dozvídáme, že se snad odehrává v blízké budoucnosti, Garlandova Pláž je naopak nesčíslnými úponky spjata se současností (originál vyšel v roce 1996). Moderní mediální doba a životní styl se obtiskly do autora i jeho hrdiny. Richard řeší některé zapeklité situace po vzoru hrdinů z oblíbených akčních filmů. Rád se stylizuje do průzkumníka z války ve Vietnamu, kterou sám nezažil. Vypjatou životní situaci přirovnává k jedné z fází počítačové hry, dny si zpříjemňuje kouřením marihuany, hodiny tráví u bateriového gameboye.
Jistě i tato věrnost duchu doby přispěla k nesmírné popularitě románu. Richard žije stejnými problémy jako kterýkoliv jiný mladý Angličan. Snadné ztotožnění se s hrdinou, které bývá zárukou úspěchu, autor ještě pojistil tím, že Richard je inteligentní, duchapřítomný a dělá ve správnou chvíli správná rozhodnutí, aniž ztrácí tvář obyčejného člověka.
Garland se zaměřuje na vztahy uvnitř skupiny obyvatel pláže, méně přesvědčivý je v psychologii jednotlivců. Ty by bez vlastních jmen nebylo možné podle dialogů či jednání téměř rozeznat. Čtenář také musí potlačit nedůvěru ve věrohodnost popisovaného o něco víc, než bývá zvykem. Řada věcí není dořečena, spisovatel vynáší na světlo útržky příběhu, v několika vstupech se Richard-autor dokonce jakoby ospravedlňuje, že už si všechno nepamatuje, ale v celkové mozaice chybí příliš mnoho kousků.
Pokud si čtenář chce příběh užít, musí pravděpodobnost chování hrdinů a vůbec možnost existence takového společenství přijmout tak, jak jsou nabídnuty.
Neučesanost či nedotaženost však může mít i své kouzlo, příběh vyznívá velmi osobně a bezprostředně. Kromě toho Garland disponuje nepopiratelným vypravěčským darem a dobře využívá detailů a postřehů k iluminaci celého plátna. Richard, jenž na ostrov utekl od reality, nakonec musel té nejtvrdší realitě pohlédnout do očí právě zde a zjistit, že lidská přirozenost vždy zvítězí nad sebesvůdnější iluzí.
Alex Garland: Pláž. Přeložil David Záleský. Volvox Globator, Praha 1999. 352 stran, náklad a cena neuvedeny.
