Robert Křesťan
Se současnou sestavou Druhé trávy, která je asi nejlepší v kariéře kapely, upravil a znovu zaranžoval většinou písně spíše zapomenuté. Výjimkami jsou jen Pojďme se napít, která patří ke Křesťanovým vůbec největším hitům a jejíž nová verze album, nazvané podle ní, otevírá, a potom Tažní koně. Neboli česká verze slavné skladby britské rockové kapely Jethro Tull Heavy Horses.
Pojďme se napítRobert Křesťan & Druhá tráva |
Právě v té asi nejvíc Druhá tráva ukazuje svou dnešní nadžánrovost a vytahuje své nejsilnější zbraně: kromě Křesťanova textařského talentu a pěveckého charakteru také multiinstrumentalismus Luboše Maliny (aranžmá je vyšperkováno jeho klarinetem i irskou flétnou) a vynikající hru Luboše Novotného, v tomto případě na vyloženě rockově znějící elektrickou lap steel kytaru.
Přičemž nezaostává ani dynamická hra bicích Kamila Slezáka a střídání hráčských technik kontrabasisty Tomáše Lišky. Velmi netypickou, skoro až bluesově zatěžkanou atmosféru má ovšem i závěrečná píseň Nadějí, vzniklá za poutnických časů z instrumentálky mandolinisty Jiřího Plocka.
Většina dalších písniček se pohybuje v duchu ohlasů country, respektive bluegrassu, ale vlastně i trampské písně. Jistý "cink" mimořádnosti v nich museli pamětníci cítit už v době vzniku. A určitě jsou rádi, že se nemýlili.
